Smrt v Benátkách

Je to velmi zdařilá adaptace   novely Thomase Manna se   stejnojmenným názvem. Film   na mě působil dosti   tísnivě a řada věcí mi   byla nejasná. U Viscontiho to   není nic zvláštního.   Později jsem si uvědomil,   že ty Benátky jsou jaksi   symbolem umírání   vůbec,takže v podstatě je   to film dosti nadčasový.

Ten film mě nezaujal. Možná   teď po korona krizi ukazuje,   že i jinde a jindy byly   problémy, že se neříkala   pravda apod. Ale hlavní   dějová linka, zamilovaný   profesor jen okukuje,   protějšek v podobě mladého   kluka s delšími světlými   vlasy a ženským obličejem   mu to neusnadňuje,   neodmítá, ale je to jen a   jen stolking, špízování,   níc víc, k žádné akci,   vyjádření se, nedojde a   hlavní "hrdina"   radši zemře na pláži ...   film je jen o snech o   blouznění a očekáván, že   dojde k nějaké akci ... je   naprosto zbytečné.   Zklamání....

Působivé
Tento film, který vzniknul   dle novely Thomase Manna /tu   jsem nikdy nečetla/ na mě   opravdu velmi zapůsobil, i   když byl svým způsobem   velmi netradičně natočený   /snad proto, že prý novela   T. Manna byla prakticky   "nepřenosná" na   filmové plátno, ale L.   Visconti dokázal, že tomu   není tak/.:-) Tehdejší   britská herecká legenda Dirk   Bogarde a zároveň /bývalý/   mužský sexsymbol /z 50. a   60. let/ zahrál tuto roli   velmi autenticky a   přesvědčivě. Co se týče   jeho ztvárněné filmové   postavy, bylo mi ho spíše   líto, např. jak se ke konci   filmu nechal umluvit v   kadeřnickém /holičském/   salónu k té omlazující   proceduře a nakonec vypadal   ve výsledku když odcházel   jak upír /tehdejší   měřítko "krásy"   z r. 1911 opravdu asi nikdy   nepochopím/. Závěrečná   scéna se mi vryje   každopádně do paměti -   záběry na umírajícího   skladatele na pláži ze   kterého přímo teče barva z   jeho vlasů /kdyby se na tu   omlazující kůru možná   vykašlal, udělal by lépe/   versus záběry krásného   mladého hocha v moři při   západu slunce. Hudební   doprovod se k celému   příběhu velmi hodil a   líbil se mi. Je to asi vůbec   poprvé, kdy jsem viděla na   filmovém plátně   ztvárněný čistě   platonický cit mezi   zestárlým mužem a mladým   hochem. Hodnotím 8/10.

Jedná se o zdařilou adaptaci   Mannovi novely na   'dorianovské téma', která   popisuje úpadek a smrt   hudebního skladatele (v   předloze spisovatele).   Benátky zde posloužili jako   symbol pomíjivosti, kterou je   hlavní postava stárnoucí   Gustav frustrován a cholera   je zde symbolem rozkladu a   smrti, možná také spojené   se skladatelovou potlačenou   homosexualitou (bisexualitou),   které nakonec sám podlehne.   Téma obou děl je láska ke   kráse a mládí, vlastně   hrdinu nemůžeme soudit za   to, že se zamiloval do   nezletilého chlapce, on pouze   hledá krásu, která se   nemusí výlučně vázat   pouze k druhému pohlaví.   Pokud hledáte vysvětlení   některých detailů, kterým   jste ve filmu neporozuměli,   ujišťuji vás, že je v   novele nenajdete. Thomas Mann   knihu napsal velmi   zdrženlivě a   tajnůstkářsky, obdobně   jako Oscar Wilde ve svém   Obrazu Doriana Graye.