Smrt na cukrovém ostrově

Slovy klasika:”Velký,   špatný.”
Agitka,   prozření, všichni   zpocení,alespoň,že jsem   viděla verzi s titulky.   Zdeněk Štěpánek jako   chlípný kapitalusta a Rudolf   Hrušínský jako černoch.
Na tohle ráda zapomenu.

V 60 letech, tedy v období   nové vlny, vzniklo několik   málo dobrodružných snímků   odehrávající se někde v   orientu, ale tu správnou   náladu vždy kazila nutná   stranická ideologie, bez   které to prostě nikdy   nešlo. Režisér Jiří   Sequens se režijním umění,   hlavně v použití   širokoúhlého formátu, a   hlavně politicky nesmírně   hodil, takže není   překvapením, že s   takovýmto dobrodružným   žánrem v podstatě začal   on. Nepřekvapující tak   není ani téma celé této   dobrodružné etudy a tím   jsou českoslovenští   emigranti a špionáž. Celé   se to odehrává na jednom   místě, což je nějaký   ponurý hotel s lecjakou   sebrankou. Dnes nad tím   kroutíme očima, ale ve své   době se to bralo hodně   vážně. Hlavním cílem   takového příběhu je   prozření a touha se vrátit   do Československa. O nic   jiného tu v podstatě nejde.   Zahrála si v tom plejáda   známých tehdejších herců,   z nichž asi nejvíce   překvapí František Smolík.   Za pozornost, obzvlášť v   době současné s platným   rasovým kodexem ve filmu,   stojí Rudolf Hrušínský,   který ve své skromné roli,   který v ději spíše vypadá   jako postava do počtu, hraje   přímo černocha. Scénář   je zpracován plně dle   stranických stanov, takže co   se týče charakterů   československých migrantů a   některých zahraničních   postav v rámci svého   poblouznění a něco o   kontrarozvědce, žádné   překvapení se nekoná.   Výjimkou je pouze žena,   která je myšlenkově centrem   moralizačního dění, což   vlivem jejího dějového   vývoje je cílené. Svým   způsobem se jedná o snímek   v pojetí východního   stranického bloku, takže   plně ideologicky   propagandistický ve   zneužití ve své době   populárních rodokapsových   dobrodružných příběhů.   Pro zajímavost stojí, že   stejnou dějovou šablonu   Sequens použil pro dějství   pod názvem ´Rukojmí z Bella   Vista´ (1979), což je   sestřih do podoby filmu dvou   dílů ze seriálu ´30   případů majora Zemana´   (1974-79). Proto třeba ten   závěrečný útěk se   střelbou pronásledovatele je   po obsahové stránce   totožný. Jen dějově jiný.

Já jsem film viděl   vzdáleně, když jsem byl   kluk a chodil jsem do školy a   to ani tenkrát se mě to   dobrodružství v černobílé   televizi nějak nelíbilo, asi   proto, že tam nějaká akce   chyběla.

Že prý dobrodružný film.   Chá chá. Vždyť je to   agitka jako prase a těch   dobrodružných minut je tam   dohromady tak pět, no dobře   deset ať nežeru. Přesto   udílím dvacítku hercům a   prostředí.

Tenhle film je dnešnímu   divákovi hodně neznámý.   Nabízí drobné   dobrodružství a exotiku. Na   stanici CS Film je nyní   vysílán, bohužel, bez   titulkované opory. Podstatnou   část filmu se zde hovoří   francouzsky a to snímku,   který i tak je špatný,   ještě více škodí. Film   vypráví nejen o mladém   českém lodním lékaři, ale   také buď o zlých a nebo   pomýlených   československých   emigrnatech. I tento snímek z   počátku šedesátých let se   může pochlupit takovou   diváckou účastí, jakou   dnes zdaleka nedosahují ty   největší hity.
Mimofilmová poznámka:
Také nám zbývá   potlačit slzu v oku a   zamávat slávě naší   legentární námořní   plavby. První vlna, hádejte   čeho, nám ji vzala. Smetla   ji do chřtánu   hochštaplerů.