Sexmise

Hlavní hrdinové, dobrovolníci Maksymilian „Max“ Paradys a Albert Starski, v roce 1991 souhlasí s vědeckým experimentem a nechají se dle plánu na 3 roky hibernovat. Jsou však náhodou objeveni až 8. března 2044, tedy po 53 letech.

Ocitají se v podivném a sterilním podzemním městě ovládaném ženami. Proběhla další světová válka, při které chtěly násilné mužské geny paralyzovat. Jaderná válka bohužel ponechala povrch Země v troskách, zbyla jen nehostinná pustina se zamořeným ovzduším a nebezpečné záření. Proto život zůstal pouze v bezpečném podzemním domově žen.

Shodou okolností profesor Kuppelweiser, který naše hrdiny hibernoval, objevil v minulosti i zmíněný preparát na paralyzaci mužských genů. Ovšem celé se to zvrtlo a mužské geny byly zcela zničeny. Muži vyhynuli, ale naštěstí se povedlo brzy najít způsob samooplodnění a díky tomu lidstvo nevyhynulo.

Nejvyšší šéfka Excelence za pomoci totalitního zřízení vládne společnosti, kde se kvůli přísnému režimu a absurdním pravidlům staly ženy zcela soběstačnými. V této společnosti jsou dvě frakce vlivu, ale i nepřizpůsobiví, kteří se scházejí na podivných tanečních dýcháncích.

Max se dokonce pokouší flirtovat s doktorkou Lamií, která se o ně stará, ale protože muži jsou v této společnosti tabu, tak vůbec nechápe podstatu toho, o co se chudák muž snaží. Ženy už muže na nic nepotřebují, proto jimi pohrdají jako nositeli zla. Proto jsou oba hrdinové proti své vůli považováni za jakési nepohodlné „vykopávky“ a budou si muset vybrat, jak naloží se svou (ne)existencí. Hrozí jim smrt nebo násilná přeměna v ženy. A to pro ně není rozhodně výhra!

Časem tedy začnou spřádat plány na útěk z nadvlády žen. Třeba existuje nějaká žena, co ještě nepropadla feministické propagandě natolik, že by jim v tom dokázala pomoci a podaří se jim uprchnout…

Kultovní sci-fi komedie ukazuje nesmyslnost vyhubení mužů, ale i jejich trapné chlapáctví a křečovitou ženskou propagandu. Zároveň se komickému hudebnímu doprovodu daří vytvořit lehce erotický nádech i pro tak zdánlivě nevinnou činnost, jakou je sledování bezpečnostní kamery.

Dva dobrovolníci Max a Albert souhlasí s nabídkou na otestování přístroje a nechají se na dobu tří let zmrazit. Místo v roce 1993 se ale probudí o padesát let později v podivném, sterilním světě bez mužů. Všude kolem nich jsou jen samé ženy, které žijí v podzemním městě, protože ovzduší na povrchu planety je kontaminováno. Max a Albert jsou proti své vůli považováni za primitivní archeologický nález a hrozí jim smrt, anebo násilná přeměna v ženy. Ženy převzaly vládu nad světem a naši hrdinové se stávají pokusnými králíky. Díky dívce jménem Lamia, která zcela nepropadla feministické propagandě, se mužům podaří uprchnout. Ukáže jim cestu na povrch a spolu s nimi se rozhodne i ona zemřít na zamořené planetě mimo svůj bezpečný podzemní domov. Jenže na zemi je vše jako kdysi, dokonce je tam i dům, ve kterém tajně bydlí šéfka podzemního ženského společenství.

Zdroj: Nova

Kultovní sci-fi komedie Juliusze Machulského, v níž se na půdorysu příběhu o dvou hibernovaných mužích, kteří se probudí do světa, kde vládnou ženy, skrývá hravá a promyšlená politicko-společenská satira. Od premiéry filmu uplynulo v tomto roce již 30 let.
Pokud by se v našem prostředí dalo o nějakém filmu hovořit jako o kultovním, byl by jím nepochybně polský sci-fi snímek Sexmise. Masovou popularitu, kterou si zejména v zemi svého původu dodnes drží, nabyl už v době premiéry v roce 1984 a jakkoliv se na něm v některých ohledech znatelně podepsal zub času, minimálně satirický podtón celého filmu je stále stejně zřetelný a svěží.
Na rozdíl od svého současníka Piotra Szulkina, jehož složitě komponovaná, sociálně i politicky kritická podobenství cenzura hojně stahovala z kin, se Juliusz Machulski rozhodl k jinému kroku. Svou široce rozkročenou satiru totality, mužského i ženského šovinismu a společenských poměrů obecně vpravil do zdánlivě nezávadného rámce bláznivé komedie. Příběhová premisa dvou účastníků pokusu s hibernací, kteří se neplánovaně probudí o desítky let později do světa, v němž v důsledku války neexistují muži a společnost je ovládána pouze ženami, využívá principu odlišného světa, kde je možné více popustit uzdu fantazii, a zároveň zdánlivě pokládá primární akcent na konflikt dvou pohlaví. To umožňuje nejenom relativně vyvážené trefování do šovinismu obou pohlaví (trapné chlapáctví vs. křečovitá ženská propaganda apod.), ale především na půdorysu absurdního světa a jeho pravidel zobrazit zhruba stejně absurdní tendence dobových polských reálií i totalitních zřízení obecně. Oba hrdinové musejí čelit boji mezi dvěma frakcemi ženského státu či nahánění nepřizpůsobivých, kteří se scházejí na tanečních dýcháncích v podzemních jeskyních, ale především dvěma možnostem své další (ne)existence - buď si zvolí smrt, či předělání na ženu.
K celkovému vyznění snímku přispívá i dynamické vyprávění, výrazné využití stylistických prvků a především vydatná porce „campové" estetiky. Záměrná přetaženost zápletky a jejího vyústění je doplněna úsměvně futuristickým designem lokací, kostýmů a technologických výdobytků, komickým hudebním doprovodem i lehkým erotickým nádechem, jímž dokázal Machulski prodchnout i tak zdánlivě nevinnou činnost, jakou je sledování monitoru bezpečnostní kamery.

Ondřej Kosnár, LFŠ 2014

Zatím nejslavnější polská komedie, která se pravidelně vrací i k našim divákům. Hlavní hrdinové, dobrovolníci Max a Albert se po umělém zmrazení těla probouzejí o "něco" déle, než jak to plánoval původní vědecký experiment. Jejich šok je dvojnásobný, neboť se ocitli v 21. století, v novém společenství, kde žijí pouze ženy. Muži na Zemi zatím vyhynuli, ženy se staly zcela soběstačnými a "silnější pohlaví" je pro ně nepřítelem číslo 1. Max a Albert jsou tak proti své vůli považováni za jakési nepohodlné "vykopávky" a hrozí jim to nejhorší: smrt, anebo násilná přeměna v ženy...

(oficiální text distributora)