S milenkou mé matky

Pomalu začínám považovat   Island, potažmo Reykjavík,   za ideální místo k životu!   Jsou tam velmi tolerantní   lidé, a to dokonce i na   pracovních úřadech! Vůbec   se na vás nedívají skrz   prsty, nezlobí se, když   ignorujete pět výzev k   dostavení, natož aby je   napadlo se s vámi ve zlém   rozloučit a zaplať si   zdravotní pojištění sám!   V milostných vztazích si   berete, jak se vám zachce,   nemusíte nic vracet a ještě   se s kamarády na účet své   víkendové milé dobře   pobavíte! Ani v rodinách   tomu není jinak, nikdo vám   nevyčte, že jste ten   nejneužitečnější člověk   na světě, naopak, hýčkají   si vás, abyste jim jednoho   dne jejich velkomyslnost a   nepřízemnost mohli oplatit -   třeba tím, že až   zjistíte, že vaše matka   teď bude žít se svou   milenkou, neuděláte scénu,   jen mírně zvednete obočí a   při první příležitosti   využijete situaci k   rozšíření rodiny s hodně   zamotanými příbuzenskými   vztahy. Hlavně Hlynur má ve   všem jasno - řídí se   hypotézou, že jednou zemře   a bude mrtvý, a jelikož byl   mrtvý i před tím, než se   narodil, logicky je život jen   přestávkou ve smrti a je   potřeba ji řádně využít!   Jediné vysvětlení, proč   už nejsme všichni na   Islandu, bude ta vlezlá,   nekonečná zima, která   najisto zpomaluje poznávací   procesy takovou měrou, že   než docvaknou všechny   souvislosti, problém se   vyřeší sám ...:-).   Přeobsazením hlavní role   někým, kdo by mně tolik   nepřipomínal Jana   Hrušínského zamlada, bych v   hodnocení přitlačila, přes   jakýsi lehký, ale přeci jen   odpor k H. S. Guðnasonovi se   mně však nedaří přenést,   holt nejsem z Islandu ...

Hranice mezi černým humorem   a krutou realitou je tenká   jako ostří nože. Hlynur   přežívá od týdne k   týdnu, nemá o nic zájem, po   ničem netouží (kromě   jediného - nepracovat),   nenajdeme u něj žádný   životní cíl. Jako pijavice   se drží v domě své matky a   zpočátku nezúčastněně   pozoruje její coming   out...
Mohl by Hlynur   reprezentovat svou generaci?   Lhostejnou ke svému osudu i   ke svému okolí?
Pod   pláštíkem černé komedie   se v chladném prostředí   Reykjavíku schovávají   myšlenky, které dokáží   seknout.

Příživník Hlynur vede   báječný život. Buď se   povaluje ve vaně nebo u   počítače a večer vyráží   pařit. Peníze pošle stát,   matka vypere, uvaří, uklidí   a postará se o všechno   ostatní. Když mu dojdou   cigarety, vrátí prázdné   lahve. Jak jednoduché. Jenže   i v Reykjavíku platí „ Co   je v domě, není pro mě“.   Nevšední film o poněkud   nekonvenčních rodinných   vztazích.

101 Reykjavík
Hlynur má všechno u zadku a   když zrovna nepaří, tak si   honí péro nebo se páří s   libovolnou samicí. Tento   pták se vyskytuje po celém   světě a to navzdoy tomu, že   zřídka kdy opouští své   hnízdo.

Splodiť potomka s milenkou   svojej matky je asi trochu   šialené, ale je to asi   jediná zásadná vec, ktorú   Hlynur vo svojom   "hibernujúcom"   živote dokázal. Je   zbytočné trápiť sa nad   tým, kto komu teraz bude   otcom, bratom, alebo vnukom.   Všetky problémy a starosti   tu padajú a vzápatí sa   topia ako všade prítomný   poletujúci sneh. Vlastne je   úplne zbytočné sa vobec   pozastavovať nad Hlynurovým   zvláštným životom. Žiť   niekde na periférii   Reykjavíku s minimálným   prísunom denného svetla tak   myslím, že by som dopadla   oveľa horšie.

Dej medzinárodne úspešnej   čiernej komédie, ktorá je   režijným filmovým debutom   uznávaného islandského   divadelného režiséra a   filmového herca Baltasara   Kormákura, sa odohráva v   priam vidiecky pokojnej   štvrti Reykjavíku, ktorý   tvorí neoddeliteľnú   súčasť "typicky"   islandskej depresívnej   atmosféry rozprávania,   obohatenej prvkami mrazivého   čierneho humoru.   Tragikomickým hrdinom filmu   je dvadsaťosemročný Hlynur,   povaľač, ktorému sociálna   podpora bohato stačí na to,   aby sa cez týždeň potĺkal   a cez víkend si s kamarátmi   užíval v rockovom klube v   centre. Pohodlný život   inteligentného, ale lenivého   mladíka, ktorý netúži   viazať sa, však končí v   okamihu, keď si jeho   rozvedená matka pozve na   Vianoce svoju učiteľku z   krúžku flamenca, Španielku   Lolu - a šokovaný Hlynur   zistí, že cudzinka je   matkinou milenkou... Lola,   ktorá poprehadzuje tradičné   sexuálne úlohy, sa stáva   hýbateľom pochybne   pokojného života hrdinov.   Zmeniť sa musí i Hlynur,   ktorý vyrastal bez otca,   vzdal sa mužskej úlohy a   dlho odmietal prijať   zodpovednosť dospelého   človeka. Režisér však   sympatizuje skôr so   sebavedomými a samostatnými   ženami než slabošskými   mužmi. Napriek vypätej   dramatickosti daných   situácií (incest, drogy...)   i cynickému komentáru   hrdinu, sprevádzajúcemu   rozprávanie, sám autor sa s   prirodzenou ľahkosťou   vzdáva jednoznačných   odsúdení.