Roucho

V době provincie Judea dal římský tribun   Marcellus Gallio rozkaz k ukřižování Ježíše   z Nazaretu, ale později ho za tento čin začne   provinile pronásledovat svědomí. Další   velkolepý epos v řadě na motivy biblických   příběhů stále nepostrádající na své   impozantnosti a uměleckém dojmu. Má ve vínku i   prvenství co se týče uvedení v širokoúhlém   formátu technologie CinemaScope, což přineslo   úchvatný zážitek hlavně v masových   scénách. Centrem dění je, samozřejmě   fiktivní postava, Marcellus Gallio, coby velitel   vojenského tribunálu, který v roce 33 n. L.   ukřižoval Ježíše v Jeruzalémě. Následně   si s ním osud tak pohrál, že se k němu dostalo   Ježíšovo roucho z ukřižování, které mělo   takovou moc, že se z Gallia stal křesťan.   Jenže zrovna vládl císař Caligula, známý   nejen svou přísnou vládou, ale především   přílišnou brutalitou, který ho kvůli   obrácení víry nechal umučit. Marselluse Gallia   si impozantně zahrál Richard Burton, což už je   znak kvality. Ovšem jen z dnešního pohledu.   Sice byl za tuto roli nominován na Oscara, ale   kritici na něm, pro svou topornost, nenechali nit   suchou. A Burton sám se později nechal slyšet,   že se jedná o jeden z jeho nejméně   oblíbených filmů. Ten je atmosféricky a po   technické stránce vyroben na základě   tvůrčího stylu a možností své doby, což   znamená, že se na padesátá léta od tématicky   ostatních ničím nevymaňuje. A tak se určitě   jedná o klasicky stylovou podívanou. Obsaženo   je větší množství scén v jednom záběru, ve   kterých je nádherně využit veškerý   potenciál širokoúhlého záběru, což v mnoha   případech zvyšuje obsáhlou dramatičnost a to   i vlivem soundtracku, který trefně zdůrazňuje   určité momenty. Všimnout si také lze, že je   utajena Ježíšova tvář. V padesátých letech   to v takovýchto filmech bylo pravidlem, takže   ani tady to nezůstalo bez výjimky. Protože se   jedná o dějství na základě biblických   příběhů, tempo je pomalejší a dosti   nerovnoměrné. Mladý divák dnešní rychlé   doby se nudit bude, ale kdo má rád filmové   umění a dokáže se do všeho patřičně   ponořit, filmový zážitek ho jistojistě   nemine.

Výpravný velkofilm často zmiňovaný v   knihách, které se zabývají historií   kinematografie vzhledem ke svému přizpůsobení   pro Cinemascope.
Krásná a oddaná Jean Simmons,   Richard Burton vojensky úsečný, poslouchat jeho   dialogy v originále bylo jak poslouchat vojenské   povely. Překvapilo mne, že mu v době   natáčení bylo pouhých 27 let.
Příběh se v   podstatě vůbec nezabývá postavou Ježíše,   pouze okolnostmi jeho skonu a vlivu na lidi. Hezky   se to poslouchá, původní záměr učení -   Miluj bližního svého, jak historicky víme, byl   často zneužit, ale lidé museli po stoletích   otroctví v něco věřit. Což dokážu pochopit   u řeckého otroka, ale u bohatého tribuna mi to   moc nesedělo. Hlavně, když byl vykreslen jako   velký hýřil. Velmi dobře ztvárněná byla   postava Caliguly a uchvátil mne svým charismatem   Michael Rennie v roli Petra.
Děj byl však moc   tažen na co největší efekt než na vykreslení   postav jako takových a tak mi příběh trochu   drhl a nebyl tak úchvatným zážitkem jaký asi   měli diváci při zhlédnutí v Cinemascope.

Jedno z přelomových děl v dějinách   kinematografie, byť nikoliv svými kvalitami, ale   spíše jenom díky "nové"   širokoúhlé kameře. Roucho je natočeno podle   knižního bestselleru luteránského pastora   Lloyda C. Douglasa. Osobně jsem knihu nečetl,   ale narazil jsem na pár nepěkných poznámek na   scenáristy, kteří příběh dost upravili.   Člověk je nevděčný tvor, hledající na všem   mouchy a já jich taky pár našel, bohužel.   Když už jsme začali scénářem, je smutnou   pravdou, že některé postavy se chovají velmi   podivně a hlavně Demetriuv přerod v   následovníka Ježíše Krista je dosti   nepřesvědčivý. Nepochybuji, že měl Kristus   neobyčejné charizma, přesto se zdráhám   uvěřit, že dokázal proměnit bezvěrce na   zaníceného, skoro až fanatického, křesťana   pouhým letmým, několikavteřinovým pohledem.   Co se týče hereckého obsazení, je takřka   dokonalé, Richard Burton byl skvělý herec a   tady to jen dokazuje. Jediný, kdo mi moc   neseděl, byl Jeff Morrow coby centurion Paulus,   který dle mého názoru, tlačil příliš na   pilu, aby dokázal, jaký je to bídák (i když   měl v mnoha věcech pravdu). Avšak musím   pochválit nádhernou výpravu, Řím je   skutečně majestátní (za vydatné pomoci   zadních dokreslovaček), přesto jsem po celou   dobu očekával více. Např. Jeruzalém   pořádně neuvidíme, pokud pomineme   polorozpadlé hradby a několik ošuntělých   uliček. Dalším problémem, hlavně v dnešní   době, bude skoro totální absence akčních   scén, takže pokud někdo touží po římských   legiích, drtících svými okovanými sandály   ostatní národy, musí se obrátit k italské   produkci. Násilí, krev a jiné   "perverznosti" neměli být tahákem,   nýbrž monumentální výprava, davové scény a   hlavně nová technologie cinemascopu. Diváci   měli odcházet z biografu ohromeni novými   možnostmi techniky a taky občerstveni na duchu.   Roucho je prostě standardní mravokárný   velkofilm, který dokonale ilustruje americkou   touhu po obnovení morálních hodnot, tj.   zaručený kasovní trhák. Na závěr se musím   přiznat k jedné věci, nikdy jsem neměl rád   skladatele Newmana a je jedno, jaké má křestní   jméno. Rád není to přesné slovo, prostě mi   jejich hudba nesedí. Alfred, nejznámější z   klanu Newmanů, složil solidní, přesto ne mému   uchu vždy lahodící hudbu, ale milostný motiv   je opravdu nádherný.Shrnuto a podtrženo, Roucho   je klasickou ukázkou amerického biblického   velkofilmu z 50. let, málo akce, spousta   vznešených slov a velkých gest. Film se mi   hodně líbil, ale nějak jsem čekal více. Kdysi   odvysíláno na Nově se Zlínským dabingem   (malé, nepatrné plus), ke kterému bych taky   nějakou malou poznámku měl. P.S. Knihu si   zakoupím, až Karmelitánské nakladatelství   udělá dotisk (prezenčně to číst v mzk   nebudu), zatím musím vzít zavděk Velkým   rybářem od stejného autora.

Jeden z prvých významných titulov s biblickou   tématikou. Film má veľmi zaujímavý námet,   slušný scénar, vyvážený dej(nemyslím si,   žeby tu bolo nejako priveľa akčných scén s   dôrazom na efekt). Trocha zaostáva kvalita   prevedenia jednotlivých kulís, napr. zobrazenie   vládneho paláca a príbytkov. Naproti tomu tu   môžeme vidieť viacero výborných hereckých   výkonov ( najmä R. Burton, J.Robinson a   V.Mature). Napriek uvedeným nedostatkom hodnotím   9 b. film najmä pre jeho výborný a zmysluplný   obsah, resp. dej.

Podle mého názoru jsou časté a efektní scény   zjevně vypočítány na neobyčejný vizuální   zážitek. Je to příliš vyumělkované.   Záměru vyrovnat se s vnitřními konflikty   jedinců v boji mezi vírou a státní mocí se   tvůrci filmu v podstatě ani nedotkli. Přesto se   film Henry Kostera setkal s velkým ohlasem a stal   se kasovním trhákem. Diváci jsou ohromeni do   té doby nevídaným formátem projekce   CINEMASCOPE. Nadšené přijetí filmu odstartuje   vlnu filmů s biblickými náměty, z nichž   nejvíce zaujal Ben Hur režírovaný Williamem   Wylerem - 1959.