Rodina je základ státu

..
Velmi zajímavě natočený   film.Opravdu na mě   zapůsobil.Nepříliš známé   herecké obsazení,..se mi   zdá,..že dělá z filmu   téměř reálný pohled   jedné rodiny.

Rodina je základ státu
Přesně takto se jmenovalo   divadelní představení   plzeňského Komorního   divadla. Jelikož jsem nestihl   zajít, zkoukl jsem alespoň   film, i když teď si ani   nejsem jistý, zda má vůbec   s hrou něco společného.   Dalším lákadlem pro mě byl   Igor Chmela, kterého jsem   jednou viděl v pražské La   Fabrice a dost se mi jeho   projev líbí. Ostatní herci   a herečky jsou dost   neokoukané tváře (tedy v   mém případě), i když to   samé se dá říci i o   Chmelovi, kterého jen tak na   plátně nevidím.
Co   se námětu týče, tak celkem   vydařený. S korupcí,   tunelováním a různými   podvody se bohužel   setkáváme denně a asi   těžko si představíme, co k   tomu tyto lidi vede (peníze).   Já bohužel také jednou vzal   úplatek, svědomí mě   hryzalo a hryže, víckrát   bych to snad už neudělal,   ale okolnosti někdy člověku   vezmou i jeho největší   předsevzetí.
Je   zajímavé sledovat jak si   vede rodinka, která se   snaží na chvíli uprchnout   od budoucích problémů,   ještě chvíli si prodloužit   tu svobodu a tu šanci být v   klidu spolu a nic neřešit. U   mě jeden z vyvedenějších   českých filmů...

Z počátku jsem vůbec   nevěděl, o co v tomhle filmu   jde a řadil jsem je mezi   všechny ty podivné   "skvosty", které   vznikjí posledních dvacet   let. Postupem děje film   získal na zajímavosti.   Nicméně i tak patří mezi   ty podivné   "skvosty", které   vznikají posledních dvacet   let.

Je tady hodně vysoké   hodnocení na ČSFD celkem   také,film byl zde oceněn,ale   můj osobní dojem z něj je   rozporuplný.Téma silné a   dobré,zpracování a způsob   jak je nám to předkládáno   už mě tak nechytl.

Velice papírové, studené,   hlavní postava nevzbuzuje ani   soucit ani pohrdání,   rodinné i přátelské   dialogy prakticky bez   emočního náboje,   zdlouhavé.

Sedláček neumí situace   odehrávající se v   jakékoliv rovině příběhu   zkompletovat dohromady tak,   aby vyznívaly přirozeně a   opravdově. Je to snůška   nevěrohodných a umělých   rozhovorů, dialogů a   útěků, nepřesvědčivých   hereckých výkonů,   hraničících až s   amatérismem. Dramaturg někde   zaspal a hudba Lenky Dusilové   a Michala Rataje se snaží do   filmu protlačit jakousi   artovost, ovšem s nulovým   výsledkem. Sedláček se tak   stává stále více   podprůměrnějším   režisérem a já pochybuji,   že natočí ještě někdy   něco s takovým přehledem,   jako byl jeho druhý snímek   Muži v říji.

Film prohučel kolem mě a   druhý den jsem netušil, o   čem to bylo. Zaujalo pár   dialogů a Karlova píseň na   konci filmu a to bylo vše.   Byla to povídka o hodném   pánovi, který chudák nic   nevěděl. Nebo o pánovi,   který vše věděl moc dobře   a nyní se snaží utéct. To   autoři nemínili vysvětlit,   a pokud tak učinili,   přeslechl jsem to, nebo jsem   prostě nudou usnul. Ostatně   mi to bylo stejně jedno,   protože ani jedna z postav   mne ničím neoslovila.   Nebavilo, spíše nudilo.