Pršelo jim štěstí

Proč tak slabé známkování   :o) ten film není vůbec   špatný a herecký výkon   naši komindy Jiřiny   Bohdalové dokazuje, že je i   výborná charakterní   herečka

Silně kritický příběh,   který je na svou dobu vcelku   překvapením. Ukazuje, že i   za komunistického režimu   vést podnik nebylo   peříčko. Aby se splnil   plán, tak hold se musel   přehlédnout kdejaký   švindl, kdejaká zlodějna. A   běda tomu kdo na to   poukázal. A to právě   udělala hlavní hrdinka   tohoto příběhu v podání   Jiřiny Bohdalové, která na   tyto události vzpomíná při   přípravě na svatbu s mužem   (první větší role Jiřího   Krampola), který byl   dělníkem ve stejném podniku   a který byl využíván k   nenávisti k ní. Každý   věděl, že měli k sobě   velmi blízký vztah. Námět   to není špatný,   psychologické ztvárnění   taktéž, jen styl   vyprávění je poněkud   zvláštní. Nemusí sednout   každému a může vypadat   zmatečně. Kvůli častým a   vcelku rychlým střihům   není poznat, co je vlastně   hlavní dějová linka. Ona   svatba, která se nakonec   nekonala, anebo dohady v   podniku? A to se do toho   ještě pletou vzpomínky na   opovrhování všemožného od   onoho muže (J. Krampol),   kterého si měla brát. Inu   divák musí být při   sledování tohoto filmu   velice pozorný, jinak stačí   málo a už nezná souvislosti   a je v příběhu ztracen. Za   pozornost však tento snímek   stojí. Jiřina Bohdalová se   v psychologické filmové roli   zase až tak moc nevidí.

Pokrytectví a zodpovědnost   nejdou moc ruku v ruce a v   tomto snímku je vidět, jak   si kdo s tímhle umí   poradit.Jak už bylo zmíněno   v komentáři níže, na rok   1963, dost odvážné dialogy,   sebekritika se ještě moc   nenosila.
Chvílemi   nuda, zpestřená flashbacky   do minulosti, ale ty chlupaté   nohy v silonkách - síla!

Nahatá Bohdalová, no kde   jinde tohle uvidíte?:-)   Navíc v mileneckém páru s   Jiřím Krampolem, to je taky   unikát. I když popisky k   filmu zdůrazňují, že jde o   první větší Krampolovu   roli, nutno dodat, že ten za   celou dobu pronese zhruba   čtyři věty, i když pro   zvýšení účinku v   retrospektivách několikrát   zopakované. Jinak právě   celkové pojetí filmu ve   střídání současnosti se   vzpomínkami mě trochu   odradilo, protože střihy   byly rychlé a místy až   nepřehledné. Ale zaznělo   několik zajímavých na svou   dobu odvážných poznámek ve   stylu "mě nezajímá,   jak se moje děti v komunismu   budou mít dobře, já se chci   mít dobře teď". Svůj   celou dobu nedůvěřivý   pocit z filmu jsem nakonec   musel korigovat po   závěrečné symbolické   scéně sklízení svatebního   stolu, ta mě fakt dostala.

Rádoby dojemný příběh,   který nás poučí, že   zodpovědnost za vlastní osud   je důležitější než tzv.   dobrá pověst.   Zaplaťpámbůh, že je film   natočený s trochou   komediální nadsázky, takže   vyznění filmu není zase tak   nudné.