Případ Sloane

'Lobbistka s přesvědčením   může věřit jen ve svou   schopnost vyhrát. Lobbování   je o předvídání. O   předvídání tahů našich   protivníků. A plánování   protiopatření. Vítěz vždy   musí být jeden krok před   protivníkem. A ukázat své   trumfy až poté, co oni   ukážou ty své. Musíte   zajistit, že je zaskočíte.   A že oni nezaskočí   vás.'

Svět   lobbingu není neznámý ani u   nás. Kolik že jich je ve   vězení? Vazba hrozí i   Madeline Elizabeth Sloane,   chytré, houževnaté,   tvrdohlavé, zásadové,   posedlé vítězstvím a   překážky neznající   lobbistce. Napínavý a   tematicky hodně silný   politický thriller ze světa   lobbingu, jehož závěr   dokáže vyvolat husí kůži.   Bezohlednost se skloňuje   všemi pády a jen   chytřejší vyhrává. Jedná   se o zbraně v ulicích. Má   mít veřejnost zbraně a nebo   ne? To je to, oč tu běží.   Připravuje se návrh zákona   na zvýšení kontroly nákupu   zbraní a nastává boj za   jeho prosazení. A je to boj   hodně těžký. Takovému   tématu by lépe slušela   minisérie, ale i mírný   přesah dvouhodinové   stopáže v takovémto   provedení kupodivu postačí.   Mistrovsky pojatý scénář   byl mistrovsky natočen a   Jessica Chastain v hlavní   roli předvedla mistrovský   výkon. Tohle je prostě film   s velkým F, na který se   samozřejmě politicky také   vzhlíží. Hodnotí se jako   levicový příběh v rámci   nemilosrdného veřejného   mínění co se týče   Washingtonu D.C. kde jde o moc   zbraňového lobbingu, což z   pravicového pohledu zrovna   moc radosti nenadělalo. Za   scénářem stojí bývalý   právník Jonathan Perera a   existují informace, že se   dostal na tzv. černou listinu   neprodukovaných scénářů.   Když se to vezme kolem a   kolem, vzhledem k současné   politické atmosféře, by se   nejednalo o nic   překvapivého. Tohle je film,   který se prostě musí   vidět. Poodhaluje   skutečnosti, o kterých nikdo   nemáme ani potuchy. Svým   napětím, ohromnou energií a   úžasnou atmosférou se bude   snímek líbit hlavně těm,   kterým se už líbila dodnes   stále nestárnoucí klasika z   novinářského prostředí   'Všichni prezidentovi muži'   (1976). Sice je to z jiné   oblasti a o jiné tématice,   ale tak, jak je to   zpracované, mají oba tyto   snímky hodně společné.

'Používají   zástupci lidu své hlasy   podle svých politických   zájmů a nebo podle toho, jak   věří, že to bude v zájmu   jejich vlasti? Náš systém   je prohnilý. Nikdo   neodměňuje politiky, kteří   volí podle svého   přesvědčení. Odměňuje   krysy, které jsou ochotné   prodat svou vlast za to, že   zůstanou u koryta. A tyto   krysy jsou skuteční paraziti   demokracie.'

PROCESOR!
Kdo chce víc, tak nemá nic.   Tímto příslovím bych   začal komentovat tento film a   myslím, že to shrnuje   dostatečně. Nemá smysl   rozebírat společnost a   mocenské zájmy, ale   podíváme se na film   samotný. Za mě spokojenost,   napětí a zvraty nechyběly.

Člověk = pouhý zdroj,   čehokoliv.
Člověk =   pouhý stroj, dobře   pracující, ale   poruchový.
Taková   dobrá ukázka, jak se   někteří lidé nechali   vycucnout tornádem politiky,   moci a peněz. Jsou ještě   hodni obdivu nebo už   politování?
Výborně   zpracovaný příběh, ale to,   oč tu běží, mě moc   nenadchlo...

Obsahově   dostiučiňující... pro   toho, kdo ještě věří v   pohnutky mocných jiné, než   požitkové. Jinak nečekaně   poutavě podaný raport o   politických a marketingových   manipulacích, byť mírně   zašifrovaný kadencí   dialogů na hranici   srozumitelnosti tak, aby se   divák nestačil zorientovat v   zajetých praktikách typu:   "Alexi, dej vědět   dodavatelům   demonstrantů" a jiných   záludností určených k   přetváření veřejného   mínění, přesto vnímavým   jedincům leccos našeptne.   Samotná slečna Sloaneová se   zde stává odrazem doby v   níž žije a prostředí, ve   kterém se pohybuje. Ke   zvýšené koncentraci   pozornosti se tak nutně   přidává střídání   pocitů obdivu, opovržení i   lítosti a vnitřní tahanice   o jejich převládnutí,   neboť špičkové pracovní   nasazení, umocněné   snováním intrik, chorobnou   touhou po vítězství a   necitlivým využitím všech   dostupných prostředků,   nebývá slučitelné s   normálním životem a   výsledkem je bytost tak   osamělá, že by se i   džigolo ustrnul. Jako pozadí   se už už nabízela jedna ze   srdceryvných traumošek,   kterými podobně nelítostní   hrdinové procházejí v   dětství, budiž scénáři   ke slávě, že se tímto   směrem neměl potřebu   vyjádřit - to však   neznamená, že by si občas   nešikovně nevypomohl   nějakou tou berličkou,   mírně urážející   divákův ostrovtip, což,   alespoň mně, bohatě   vykompenzovala strhující   Jessica Chastain a zážitek   mi víceméně nezkazilo ani   finální novosvětské   pozdvižení v soudní síni,   ba dokonce ani fakt, že se v   důsledku přijetí zákona   vůbec nejednalo o výhru...