Přátelé na moři

Dětský film z konce   padesátých let je   příběhem těžko   uvěřitelným. Hlavní   hrdina, coby malý chlapec ve   věku, kdy sotva stál na   nohou, využije   příležitoati a jednomu   ruskému tankistovi odcizí   rodinnou fotografii. To se   stane v době osvobozování   Prahy v květnu roku 1945. A   poskočíme do současnosti,   kdy se píše rok 1958. Náš   hrdina je pionýrem a   účastní se znalostní   soutěže, jak známe naše   přátelské státy. A on to   nevyhraje. První cenou byla   totiž účast v zájezdu do   Sovětského svazu, do Oděsy.   A tam snad by mohl žít onen   tankista z Prahy. Náš hrdina   toužil mu tu fotku vrátit,   ale v té přihlouplé   soutěži vyhrála nějaká   holčina. Ta ten úkol,   předat foto, za něj   převezme. Je to příkladný   film o mládeži. Dneska   děcka už nemusejí znát   informace o našich dnešních   přátelských zemích,   stačí, když si tyto   informace vygooglují. Na   filmu je znát, že ta   šedesátá léta byla přeci   jenom ještě krapet daleko.

Oproti poněkud   jednoduššímu a   rozjuchanějšímu o rok   staršímu bratříčkovi V   šest ráno na letišti má   tento film přece jen něco   víc do sebe. Především je   o poznání dramatičtější   a dost se tu sází na citovou   strunu. Stejným problémem je   ovšem jazyková bariéra od   poloviny filmu až do konce,   zvlášť pro ty z nás,   kteří jsme neměli to   štěstí, aby nás ve škole   učili rusky (i když dost z   dialogů se dá docela   obstojně porozumět nebo   odvodit). Mimo ne příliš   optimistického, leč   dojemného konce mě zaujal   zpěv malého Jirky, zvlášť   Večery pod Moskvou. Nikde se   mi totiž nepodařilo   vypátrat verzi s textem,   který zpíval ve filmu.   Slabý průměr 50%.

Abych neporušil tradici,   mínus 20 za absenci titulků.   Zase na druhou stranu, dlužno   uznat, že týž snímek s   ruským rychlodabingem jsem   vzdal po dvaceti minutách.   Celý film pak patří do   velké kulturní rodiny poznej   spřátelenou zemi zábavnou   formou. Jestli to byla tato   forma, musí posoudit jen   děti. Za mne je to totiž   takový dost slabý průměr,   kterému však musím přiznat   několik světlých   okamžiků. Nečekal jsem ve   filmu pár hezkých   písniček.


e