Prachy a smůla

Dodnes mi zní v uších   hláška J.P.M. "Jen se   neplaš,Marceli".   Výborná komedie, jak to   uměli v   šedesátých-sedmdesátých   letech jenom Francouzi. J.P.M.   v převleku Noela, jinak Santa   Clause nebo našeho   sovětského Dědka Mráze,   čímž jsme jako děti byli   krmeni neurekom, abych   nevynechal naše bratry.   Žasnu, když po patnácti   letech rozdělení republiky,   slyším komentář   fotbalového utkání ve   slovenštině. Tečou mi nervy   nad prohrou a slyším:   Nádherné víťazstvo nášho   mužstva nad nenávidenými   Čehúny. Posral bych se z   toho. To si snad mohou dovolit   jenom ti Rumuni z Novy?

Jestliže jsou u komedie   nejvtipnější úvodní   titulky a nejlepší   závěrečná píseň, je to   na jeden film trochu málo. To   ostatní mezitím zachraňuje   hlavně výborný český   dabing. Je to škoda, protože   Francouzi v 60. letech uměli   točit dobré kriminální   komedie, tohle je ovšem dost   průměr s několika málo   dobrými hláškami a gagy.   Máme tu ovšem příležitost   porovnat, že Sophie Daumier   tehdy byla vážně dost   podobná Brigitte Bardot.   Doporučil bych snad jenom   již zmíněnou píseň La   bague au doigt v podání   Marie Laforet, která tu   zároveň hraje jednu z   hlavních rolí (s jako vždy   pěkným dabingem Libuše   Švormové).