Policie

Svým způsobem kapánek   kontroverzní snímek ve svém   podání ryze francouzské   kinematografie. Je to něco   jako podobenství policejního   vyšetřovatele v atmosféře   kapánek drsnějšího noir a   francouzské nové vlny. Jeho   vyšetřovatelská   zásadovost, mnohdy   překračující policejní   hranice, je nabourána femme   fatale, kdy je neochvějně   odhalena jeho lidskost v   charakterových slabinách.   Celý koncept se snaží   nepřekračovat jasně dané   hranice a je veden   frustrujícími konverzacemi,   takřka kulometným tempem.   Navíc naprosto bez   soundtracku, čímž je   opodstatněn takřka až ryzí   realismus. Příběh je   rozdělen na dvě poloviny.   První polovina ukazuje   policejní práci v celém   svém spektru ve snaze   nabourat obchod s drogami a   druhá nerozvážnost daného   policajta poté, co se   zamiluje do ženy obchodníka   s drogami, čímž atmosféra   škrtá o romanci, ale tak je   tak pevně držena na uzdě,   že se toho vůbec nedosáhne.   Byť se to nezdá, příběh   je skutečně plnohodnotný,   jen na tradiční policejní   film neobsahuje napětí v   rámci pronásledování,   honiček či přestřelek.   Určitou živost to však   přesto má a to právě   vlivem dobře stavěných   dialogů. Tady nejde ani tak o   případ, jako právě o   policejního vyšetřovatele a   jeho skryté charakterové   protiklady. Skrytý   naturalismus a takřka až   polodokumentární rozhraní   tak osloví spíše jen   určitou skupinu diváků.

Divnej, ukecanej, nezáživnej   film, kde chování postav   kolikrát moc logiky nemá.   Překvapivě se zde ukazuje   celkem otevřeně policejní   brutalita při vyslíchání a   bití žen, ale vzápětí se   tu komisař rozněžňuje nad   podezřelou a blá, blá,   blá. Nevím nesedlo mi to   vůbec, nevím co dál napsat.