Pohanský král

A máme tady další boj o   prsten moci. Film o minulosti   Lotyšů a Litevců, která   pro oba národy hodně   znamená, neboť se jedná o   minulost jejich společnou pro   Pobaltí. Ano, svým způsobem   v tom je skryta politika, ale   nám poměrně dost neznámá,   takže se nás se to nijak   netýká. Režisér Aigars   Grauba prohlásil k filmu   toto: “Každý příběh,   který podporuje ducha státu   a lásku ke svobodě   posilující sebevědomí   národa, stojí za   vyprávění.” A dal do toho   všechno. Vznikl filmový   příběh připomínající   dobu, kdy Litva a Lotyšsko   před třemi desetiletími   bojovali o znovuzískání   nezávislosti. Není to tedy   příběh dvou národů, ale   jednoho. Příběh ´Prsten   pohanů´, což je v překladu   také původní název   snímku, který český   distributor změnil a jako   obvykle zcela nerozumně, zná   každý Lotyš a hodně si na   tom zakládá. Poukazuje na   potřebu zbavit se snobského   individualismu a naopak   pozvednutí uvědomění, že   se jen společně dá dokázat   něco sjednoceného, jako je   vyjádřit svou nespokojenost   s vládními rozhodnutími,   bojovat za svá práva a   podobně. Pro Lotyše a   Litevce se tak jedná o   vlastenecký film, což nám   neznalým o jejich národním   osudu uniká. A to je také   důvod, proč na snímku   tvůrci nešetřili, takže se   vlivem toho zákonitě stal   nejdražší v Lotyšsku. Ale   vyplatilo se jim to. Pro nás   koncept příběhu, a to i po   výpravné stránce, nemálo   připomene seriál   ´Vikingové´ (2013-2020).   Jednoduchý děj o boji o   prsten, který nosí vládce.   Nový mladý král prsten   vlastnící hájí čest a   nezávislost své země a je   odhodlaný do toho dát   všechno a mladý křesťan   snažící se prsten získat   ve svém zájmu si zem   podvolit a dává do toho   také všechno. Takže jedna   bitva střídá druhou a to je   v podstatě na celém filmu   všechno. Tímto jde jen o to,   jak to s tím prstenem a   osudem země dopadne. Pohani   vs. křesťani. Byť se   nejedná o Hollywood, zřejmě   i vlivem koprodukce s Velkou   Británií, se snímek po   výpravné stránce jeví   okázale a bitevní scény   docela i brutálně. Hrdinský   duch z toho doslova září a   ani po vlastenecké stránce   se nic nenechává na   pochybách. Pro nás jen   obyčejný historický film,   jakých je spousty, a tak   někde nějakou tu chybičku   samozřejmě najdeme. Tak či   onak, v zájmu Lotyšska a   Litevská klobouk dolů.

Historický příběh z   prostředí, které je nám   prakticky neznámé. Jen   podstata o rozpínavé   krutovládě náboženské   moci, v tomto případě   křesťanské, je obecná a i   v našich zemích jsme si jí   užili dost a dost (a to se   možná vrátí z jiné   strany..). Sympatické je, že   lidé Semgallska bojovali a   vytrvali dlouho, a svou zemi a   přesvědčení nedali lacino.   Méně sympatické je filmové   ztvárnění, herecká obsada   je bídná a zejména král   Namej postrádá jakékoliv   charisma. Domorodci sice   mlátí křižáky pěkně,   ale nějak mi chybí   jakékoliv zdůvodnění   těchto úspěchů, když   polovina herců vypadá jako   by je najali z nejbližší IT   firmy a druhou půlku vytáhli   na plac z nějaké putyky i s   alkoholem v krvi. Za jedno   zkouknutí a třeba i dvě   zamyšlení to ale stojí.