Písničkář

"Písničkář", tento dávný film režiséra Innemanna s Karlem Hašlerem v hlavní roli měl své technické a herecké slabiny, ale měl také své přednosti v tom, jak dovedl divákům přiblížit skutečnost vylíčením nálady a drobné, často však nebezpečné práce, která v domácím odboji, připravila slavný 28. říjen 1918 a tím podepřela činnost zahraničního odboje. Byli opravdu takoví úředníci, jak film popisuje, od nejnižších až po nejvyšší místa, kteří se zevně skrývali za masku přesvědčivého rakušáctví, tvořili však svou tajnou součinností důležitý článek v řetězu revolučních pracovníků. A je pravda, že to byla i česká písnička a - dejme mu, co mu zaslouženě patří - právě Hašlerova písnička, vlastenecky roztoužená či posměšně drzá, která udržovala v lidu vzdornou i nadějnou náladu v době, kdy jedni horovali pro tzv. rakouský salon národů (i dnes se takový lidský odpad najde-viz diskuze k tomuto filmu) a druzí uveřejňováním článků, dodávaných z policie, svým obchodně vypočítavým ramenářstvím demoralizovali lid a hasili živelný plamen jeho národního vzdoru, držíc pro všechny případy pro sebe dvě želízka v ohni.

Tentokrát byl Hašler na druhé straně barikády - byl nepřítelem - a že se mu to nezapomnělo, se dalo lehce poznat z referátů o tomto jeho filmu. V příběhu filmu jsou oba typy spojeny: rakušácký vládní rada - spiklenec byl písničkářem, těšitelem, buditelem, který svému vlasteneckému poslání přináší i rodinné oběti. Karel Hašler vytvořil tuto postavu s rutinou zkušeného herce. Režie měla několik šťastných okamžiků (hladová fronta, symbolizování děje a nálad přírodními snímky), triumfovala uličními průvody 28. října, zakolísala poněkud v intimních scénách a dokonale klopýtla ve spiklenecké scéně, vyrobené asi podle návodu ze starých šesťákových loupežnických románů. Opravdu ani širáky korsických banditů zde nechyběly. Herecky se film kromě Hašlera skládá z pěkně odříkaných deklamací, čistotných gest, opatrného couvání, nebezpečných rozpažení a jiných cviků - ale přesto nebyl tento film horší než průměr tehdejšího německého dovozu a rozhodně byl lepší o svou ideu.

V době nelítostného boje mezi panující rakouskou mocí a vlastenci, usilujícími o českou státní samostatnost, je c. a k. vládní rada Hala jmenován poštovním ředitelem. Pod slupkou přísného prorakouského byrokrata skrývá své horoucí vlastenectví. Policie vydá zatykač na neznámého písničkáře, který po Praze zpívá vlastenecké písně. Ty rozšiřuje i Halův syn Jeník a je zatčen. Policie podezírá z revoluční činnosti i Halu a přidělí mu k údajné osobní ochraně detektiva. Hned první den se Halovi ztratí z kanceláře dešifrovací mřížky. Hala to okamžitě oznámí revolučnímu výboru, s nímž tajně spolupracuje. Detektiv Halovi vyzradí, že se chystá noční policejní zátah na revolucionáře. Hala přijede do Šárky, která je místem zátahu, pozdě. Je zatčen, ale podaří se mu uprchnout. V noci vypukne povstání. Povstalci, vedení písničkářem, přicházejí v okamžiku, kdy chce rozvášněný dav demolovat Halův dům. Písničkář odloží přestrojení a všichni v něm poznají c. a k. vládního radu Halu.

Zdroj: NFA

Osudy českého vlastence podněcujícího protirakouský odpor v letech I. světové války. K. Hašler v částečně autobiografickém příběhu laděném na silně vlasteneckou a národní notu, která byla částí diváků přijímána s bezmezným nadšením. Písně: "Svoboda je svoboda", "Ta naše písnička česká", "V císařské zahradě", "Kdyby tak tatík Žižka vstal".

Autor/Zdroj: Březina Václav/Lexikon českého filmu