Píseň lásky samotářky

Možná bylo bývalo rozumější pustit si   nějaké náladové country rádio, co eliminuje   přívaly zbytečných slov, protože v obrazech,   kde pohled na Scarlett Johansson je po hudbě   druhou, a taky poslední příjemnou složkou,   neboť zneuznaní opilci, citující ze stokrát   přečtených děl, hned potom, co se ráno co   ráno vyprovokují dávkou vodky k mizernému   životu někde tam, v New Orleans, kde se zastavil   čas, mě nedojímají, a ani toho jediného   žádoucího klišé, z jinak zde hojně   využitých, to jest pořádné muchlovačky,   která se při chemii mezi Scarlett a Gabrielem   Machtem vysloveně nabízela, jsem se nedočkala,   takže...

Takovému typu filmu říkám "milý"   film.Doporučuji ho shlédnout,když nejste   předem ospalí.Není nudný,ale má velice   klidné tempo,které mu naopak sluší.Člověk   musí mít na tento druh filmu zrovna náladu.V   Písni lásky samotářky není nic   překvapivého,nového.Je to "jen" o   mezilidských vztazích a sbližování   samotářských duší.A to je vždy   zajímavé.Travoltovi role přestárlého bohéma   slušela.

nakonec pěkný příběh osudu jedné mladé   holčiny... i když, čekala jsem více lásky s   oním hochem tam... velmi se mi líbila role Johna   Travolty, které se ujmul se vším glancem sobě   vlastním, ba dokonce zapěl tklivé písně!   Scarlett, ještě jakoby mlaďoučká, se se svou   rolí pomohla vyšvihnout výše, od té doby jen   září po bocích svých lepších kolegů.   Snímek je snímkem zvláštním, dodnes jsem z   něj pomýlená, ale rozhodně doporučuji! Víc   mi stojí jazyk, nemám co dodat...možná jen,   že jsem čekala více, možná je to tím, že co   se týče filmů se Scarlett, postupuji od   nejnovějších, ve kterých debutuje, zpět po ty   prvotní, kde mne alespoň trochu zaujme recenze.   Zklamáním z jejích starých filmů se mi   potvrzuje, že se jen a jen lepší...

Čekal jsem dlouho než jsem se odhodlal se na   tenhle film podívat a fakt je ten, že jsem ze   začátku tak trochu ještě váhal ho vypnout,   ale na radu mého velmi dobrého kamaráda s   kterým konzultuji téměř denně filmy, jsem   vydržel a musím říct- klobouk dolů pane   Travolta! Pozvolné tempo dává filmu velkou   vážnost a fakt je ten že hromadu citátů jsem   ani neznal. Vřele doporučuji každému a hlavně   těm(jako já), ktří s Travoltou viděli pěknej   film naposledy v roce 1998. Jinak česká   "překlad" zní Píseň lásky   samotářky.

... „Nelze vytrhnout jedinou stránku z našeho   života, ale je možné hodit celou knihu do   ohně." S denním zpožděním přijíždí   Pursy na pohřeb Lorraine (její přítel jí   takovou maličkost jako je úmrtí mámy,   nepovažoval za důležité včas sdělit) a taky   se podívat na své dědictví, na ten krásný   dům o kterém jí babička vyprávěla. Jenže   dům má do krásy nejen hodně daleko, ale navíc   má, kromě spousty knih, i dva obyvatele. Bobby (   kdysi univerzitní profesor angličtiny) a Lawson   (jeho student) každý večer oba společně   propijí a v poledne, po probuzení, začínají   vodkou s džusem. Nikdo nechce odejít, takže   této trojici nezbývá než se pokusit si na sebe   zvyknout a sžít se. Pursy navíc zjišťuje, že   její matka, kterou ona sama moc neznala, byla v   městečku velmi oblíbená a obdiv k ní, tak   přechází i na ni. A postupem času je spojuje   víc než jen společné bydlení, ale i minulost,   která poodkryla svá tajemství. Místy   sentimentální film s pohodovou hudbou a citáty   klasiků, kterému vévodí John Travolta. A na   tanečním parketu mu to jde i v pantoflích.