Paragraf 224

Člověk neví, zda je to   příběh k breku nebo k   blití. Je to skutečná   obžaloba člověka a jeho   chování k této Zemi. Tvrdá   pravda o stavu přírody,   řečená již za komunistů.   Že to prošlo, to je snad   zázrak. A on měl asi pan   Sirový štěstí no. Po   „Smuteční slavnosti“   vrazil do poměrně   banálního příběhu   ekologii, a v několika   scénách naznačil, jak na   tom jsme. Na příkladu s   lokomotivami na elektřinu to   snad už pochopil každý. Ale   nebudu rozebírat děsivý   stav přírody, nýbrž film.   Takže páni herci se   vytáhli, protože jinak to   bylo silně o ničem. Děj je   chvíli tu a chvíli onde, ale   na škodu to není. U mne za   šedesát.

Moralizující psychologický   snímek z výrobní tématikou   je tentokrát tak   těžkopádný, že nelze   pořádně rozeznat o co tu   vlastně jde. Jedná se o   ekologickou kritiku doby o   neustálém znečišťování   ovzduší s typickým   nezájmem vedoucích odvětví   na tom cokoliv dělat, nebo o   moralizování nezbytnosti   vývoje bez ohledu na   životní prostředí a o   zodpovědnosti jednotlivců?   Normalizační šeď však na   celém příběhu doslova   září a tak jsou mnohé   dějové momenty jako obvykle   značně nevěrohodné.   Zřejmě tu byla snaha   natlačit do snímku co   nejvíce, ale jaksi se   zapomnělo na děj. Ani   neustálé rozmluvy ing.   Bernáta (Alois Švehlík) se   synem nebudí na   důležitosti, byť se o to   tvůrci z výchovného   hlediska zřejmě snažili.   Věta: "Některý věci   by si měl chlap zařídit   sám." asi nejvíce   utkví v paměti. Jinak nuda,   jízlivost a již zmíněná   šeď. Josef Kemr do své   postavy vynikajícího vědce   ing. Plačka dal takovou   patřičnou důležitost až z   něj jde strach. V takových   rolích ho jinak moc vidět   nebylo. Snímek zcela   poplatný době, který již   dnes mnoho neřekne.

Režisér Zdeněk Sirový   natočil v roce 1969   trezorový film Smuteční   slavnost. Musel tudíž jako   úlitbu režimu natočit film   s pracovní aktivitou, na   kterém nebylo nic reálného.   Problémy s čističkou odpadu   řeší sebevědomý   odborník, který nakonec   musí nést zodpovědnost za   nedořešený projekt.