Ohňostroj

Psychologický, poetický,   smutný, dojemný, místy   drsný snímek s pomalu   plynoucím dějem. Zkrátka,   taková „kitánovka“. I   když patří Kitano mezi moje   oblíbence, tento film mě   příliš neoslovil, možná   jsem neměl zrovna tu   správnou diváckou náladu.

Jeden z nejlepších   Kitanových filmů. Prolýná   se zde několik žánrů   (krimi, drama, thriller) a   každý sem dokonale pasuje.   Ve filmu sledujeme detektiva,   který se stará o svou   umírající ženu a jeho   přítele a bývalého kolegu,   který je na invalidním   vozíku a našel nový smysl   života v malování. Film je   samozřejmě místy dost   brutální ale na to jsmě u   Kitana zvyklý.

Jistě spíš filmová báseň   s krásnými momenty. Silně   mě zaujaly prostřihy,   představující obrazy   bývalého Nishiho kolegy, na   kterých se bez doprovodu slov   střídají výjevy zvířat,   které místo očí nebo hlav   mají květinu-vždy tu z   předchozího záběru. Vůbec   se tu dost málo mluví, a   přesto vše co nám chce   autor říct, tu cítíme   úplně bytostně, jasně.   Takový křehký příběh,   obklopen u Kitana obvyklým   násilím, ale také scénami   tak niternými, že není   možné si je nepamatovat a   nepřemýšlet o nich ještě   dlouho po jejich skončení.

Při hodnocení filmu musím   tak trochu váhat. Na jednu   stranu má snímek geniální   hudbu, někdy až absurdně   komické úseky a skvostné   scény, jako je například   Horibe před   květinářstvím, ale zas na   druhou stranu, mě snímek   nechával naprosto   chladným.

Kitanově tvorbě se dost   vyhýbám, protože to nikdy   nebyl, není a asi ani nebude   můj šálek kávy. Je tedy   nutné brát mé hodnocení s   rezervou.