Komentáře k filmu Odhalený přístav
Počet komentářů k filmu: 3
Hodnocení: 9 / 10
Přidáno: 14.5.2021
Víš kde máš v životě své bezpečné místo?
Finská mozaika plná podivných lidí, jejich dětí, jejich osudů a okolo nefalšovaná severská zima. Panoptikum postav, povah, tužeb a nenaplněných citů - všichni ale mají něco společného - jsou nespokojeni se svým životem, postrádají sluníčko, které by ohřálo jejich skomírající zmrzlé city a sami málokdy dokážou zahřát.
Někdy stačí náhražka v podobě sexu s přítelkyní nebo s prostitutkou, tohle citové anestetikum nikdy nepůsobí moc dlouho. Smutné je to, že nenaplněné touhy, nespokojenost se svým životem se přenášejí i na děti. Neúplné rodiny, kde děti postrádají tátu nebo mámu, ve většině případů především lásku. Rodičovská láska, úsměv, hravost - na to nějak není místo ani čas - problémoví rodiče vychovávají ze svých kdysi duševně zdravých jedinců problémové bytosti. Několik paralelních příběhů různých životních osudů spojuje bezvýchodnost, beznaděj, netolerance, necitlivost. Celé to směřuje ke konečné apokalypse v podobě rozvratu rodin, vztahů, vražd, nenávisti, smrti. Závěr filmu je však skoro dojemný a v každém případě dává všem velkou naději do budoucna. (Nechť se věci dějí tak jak mají být).
Tenhle film není jen o severské mentalitě, ale i o lidskosti jako takové, se kterou mají problém i jižněji položené národy.
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 13.2.2014
"Když vydržíš, uvidíš finský zlatý prasátko", říkám si první hodinu a stalo se, jen ne jedno, ale zrovna sedm a žádné z nich zlaté... V severském bílém přítmí způsobuje zobrazení všech našich zoufalství hlubší frustraci - manželství bez lásky, neúplná rodina, samota, nemoc, šikana, lhostejnost, drogy, život na okraji - vše s pozadím té největší pokleslosti televizní zábavy, které jsme prozatím dosáhli. Jen drobná zranění duší, ale když není nikdo, kdo by je pofoukal, zanechají hluboké jizvy... Hodně smutná záležitost, u které se může dostavit pocit vlastního, prozatímního štěstí, kterému jde naproti i sílu dodávající konec se svým "jedeme dál" a já dodám - nebojme se být obyčejní, žádný Big Brother se nedívá!
Hodnocení: 2 / 10
Přidáno: 11.10.2020
Konce filmu jsem se nedočkal
Vzdáleně mi to připomíná film Perličky na dně – epizody ze života různých lidí. Perličky jsou ovšem plné všední poezie – možná si to idealizuju, protože se odehrávají v prostředí, které je mi blízké. Finské epizody mi připadly spíš jako krátké videoklipy ze života Finů – ovšem nepoetické, často plné zoufalství, hnusu, každopádně sexu bez lásky. Záběry z kopulace jsou snad ode všech postav, co se tam vyskytují. Rozhovory jsou často natolik vytržené z kontextu, že nezanechávají žádný dojem – asi jako krátké zprávy ze světa. Vůbec mě to nebavilo a jediné, na co jsem byl zvědav, jak dopadne ta dívenka, která se chtěla nechat fotografovat a pořád tvrdila, že je ochotná udělat cokoliv, ale nedočkal jsem se žádné pointy. Kdyby aspoň prostředí Helsinek zaujalo nebo kde to bylo točeno, ale většina interiérů – přestože nově zařízených – se mi nelíbila, nevkusné oblečení, nezajímavý lidé, jako by z venkova.
Poznámka: Komentáře jsou řazeny podle počtu dosažených bodů jednotlivých členů, kteří je psali. To znamená, že čím více bodů má člen, tím je jeho komentář výše.