Obsah filmu Odhalený přístav
Finský režisér Aku Louhimies je jedním z nejtalentovanějších a nejoceňovanějších severských tvůrců. Na svém kontě má na 21 filmových ocenění z mezinárodních filmových festivalů v Aténách, Ghentu, Karlových Varů, Leedsu nebo Moskvy. Jeho filmy jako Automat na lásku, Zamrzlá země nebo Mrazivé město si našly fanoušky na celém světě i mezi českým publikem.
Ve filmu Odhalený přístav Louhimies vypráví o finské lásce. Sleduje několik paralelních příběhů postav, které jednoho šedého a chladného zimního týdne hledají lásku a uznání. Pertti se snaží na vlastní pěst zvítězit nad nadváhou a zvládnout výchovu svého syna. Šestnáctiletá Milla se chce...
Finský režisér Aku Louhimies je jedním z nejtalentovanějších a nejoceňovanějších severských tvůrců. Na svém kontě má na 21 filmových ocenění z mezinárodních filmových festivalů v Aténách, Ghentu, Karlových Varů, Leedsu nebo Moskvy. Jeho filmy jako Automat na lásku, Zamrzlá země nebo Mrazivé město si našly fanoušky na celém světě i mezi českým publikem.
Ve filmu Odhalený přístav Louhimies vypráví o finské lásce. Sleduje několik paralelních příběhů postav, které jednoho šedého a chladného zimního týdne hledají lásku a uznání. Pertti se snaží na vlastní pěst zvítězit nad nadváhou a zvládnout výchovu svého syna. Šestnáctiletá Milla se chce stát celebritou. Aleksiho máma nerozumí tomu, jak důležitý je pro syna jeho pes. Američan Robert chce zažít skutečnou finskou zimu. Walter se musí vypořádat se šikanou ve škole a Marika zase s těžkou diagnózou. Aku Louhimies tu opět spřádá mozaiku příběhů, tentokrát však osudy protagonistů propojuje pouze společným prostorem příměstské čtvrti, ve které postavy žijí a čelí neustálým problémům s láskou. Režisér pomocí sugestivního snímání a minimalistického klavírního doprovodu ukazuje problematické mezilidské vztahy bez příkras, ale se špetkou naděje v pozadí. Tato mozaika postav ze světa, kde jsou očekávání společnosti vysoká a tlaky každodenního života vše odsunují do pozadí, představuje lidi, kteří jsou nedokonalí, slabí a ztracení, ale jsou poháněni kupředu stejnou potřebou být milováni, viděni a objímáni. Nedokáží se podívat jeden druhému do očí, vzájemně se zraňují, ale v podvědomí jim stále přetrvává naděje.
Snímek získal v roce 2012 Cenu CICAE na Festroia Festival Internacional de Cinema a v roce 2013 byl nominován na národní filmovou cenu Jussi v několika hlavních kategoriích, včetně nejlepšího filmu, nejlepší kamery a nejlepší režie.
Film Europe CZ < Zobrazit méně
oficiální text distributora, zobrazit všechny obsahy (4)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 9 / 10
Přidáno: 14.5.2021
Víš kde máš v životě své bezpečné místo?
Finská mozaika plná podivných lidí, jejich dětí, jejich osudů a okolo nefalšovaná severská zima. Panoptikum postav, povah, tužeb a nenaplněných citů - všichni ale mají něco společného - jsou nespokojeni se svým životem, postrádají sluníčko, které by ohřálo jejich skomírající zmrzlé city a sami málokdy dokážou zahřát.
Někdy stačí náhražka v podobě sexu s přítelkyní nebo s prostitutkou, tohle citové anestetikum nikdy nepůsobí moc dlouho. Smutné je to, že nenaplněné touhy, nespokojenost se svým životem se přenášejí i na děti. Neúplné rodiny, kde děti postrádají tátu nebo mámu, ve většině případů především lásku. Rodičovská láska, úsměv, hravost - na to nějak není místo ani čas - problémoví rodiče vychovávají ze svých kdysi duševně zdravých jedinců problémové bytosti. Několik paralelních příběhů různých životních osudů spojuje bezvýchodnost, beznaděj, netolerance, necitlivost. Celé to směřuje ke konečné apokalypse v podobě rozvratu rodin, vztahů, vražd, nenávisti, smrti. Závěr filmu je však skoro dojemný a v každém případě dává všem velkou naději do budoucna. (Nechť se věci dějí tak jak mají být).
Tenhle film není jen o severské mentalitě, ale i o lidskosti jako takové, se kterou mají problém i jižněji položené národy.
Hodnocení: 2 / 10
Přidáno: 11.10.2020
Konce filmu jsem se nedočkal
Vzdáleně mi to připomíná film Perličky na dně – epizody ze života různých lidí. Perličky jsou ovšem plné všední poezie – možná si to idealizuju, protože se odehrávají v prostředí, které je mi blízké. Finské epizody mi připadly spíš jako krátké videoklipy ze života Finů – ovšem nepoetické, často plné zoufalství, hnusu, každopádně sexu bez lásky. Záběry z kopulace jsou snad ode všech postav, co se tam vyskytují. Rozhovory jsou často natolik vytržené z kontextu, že nezanechávají žádný dojem – asi jako krátké zprávy ze světa. Vůbec mě to nebavilo a jediné, na co jsem byl zvědav, jak dopadne ta dívenka, která se chtěla nechat fotografovat a pořád tvrdila, že je ochotná udělat cokoliv, ale nedočkal jsem se žádné pointy. Kdyby aspoň prostředí Helsinek zaujalo nebo kde to bylo točeno, ale většina interiérů – přestože nově zařízených – se mi nelíbila, nevkusné oblečení, nezajímavý lidé, jako by z venkova.
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 13.2.2014
"Když vydržíš, uvidíš finský zlatý prasátko", říkám si první hodinu a stalo se, jen ne jedno, ale zrovna sedm a žádné z nich zlaté... V severském bílém přítmí způsobuje zobrazení všech našich zoufalství hlubší frustraci - manželství bez lásky, neúplná rodina, samota, nemoc, šikana, lhostejnost, drogy, život na okraji - vše s pozadím té největší pokleslosti televizní zábavy, které jsme prozatím dosáhli. Jen drobná zranění duší, ale když není nikdo, kdo by je pofoukal, zanechají hluboké jizvy... Hodně smutná záležitost, u které se může dostavit pocit vlastního, prozatímního štěstí, kterému jde naproti i sílu dodávající konec se svým "jedeme dál" a já dodám - nebojme se být obyčejní, žádný Big Brother se nedívá!