Nous irons à Deauville

Francie šedesátých let   prostě musela bejt báječný   místo k žití. Komedie   svižná a zábavná, i ten   Louis de Funes je mi tady   sympatičtější než v   několika jiných filmech z   té doby, kde mě zklamal.   Zvláště v koupacím úboru   je k sežrání. A taky jsem   tady pochopil, proč se se   Sachou Distelem svýho času   spustila i BB.

Dobrá francouzská komedie ze   šedesátek s výborným   obsazením. Těší se celý   rok na krásné letní dny na   dovolené v přímořském   Deauville v pronajaté vile.   Jaké zklamání - a spousta   práce. Kromě hlavních   postav dvou přátel (Serrault   a C. Brasseur) vynikne i Louis   de Funés, který si kromě   své šarže vzteklého   mužíka v roli dovolenkáře   vyzkouší i kostým použitý   o dva roky později v prvním   "Četníkovi";   plátěné kalhoty, svetr na   holém těle a baret.   Závěrečná scéna na   jachtě, kam se snaží oba   přátelé s manželkami   ukrýt před zmatky ve vile, a   objeví se Lambersac (de   Funés) vylézající z   podpalubí, je báječná.

Všichni píší, jak je to   dobrý film plný legrace. No,   já připouštím, že jsem se   sem tam zasmál, ale rozhodně   tu bylo více hluchoty nežli   dobrého filmu. Já se   skutečně chvílemi nudil.   Pan Funés tu byl skvělý,   hlavně na tom písku, kde   dělal tu bábovičku s   kyblíčkem, ale bohužel,   objevoval se spíše   sporadicky. Já osobně   dávám celkem dvacet, deset   několika dobrým scénám,   hlavně na začátku snímku a   další celou desítku panu   Funésovi.