Několik životů [TV inscenace]

„Cesty Páně jsou   nevyzpytatelné" praví   Písmo Svaté a že na tom   něco bude se přiklání i   mnozí nevěřící. Osudy   jsou různé a určitě mnohý   bude souhlasit s tím, že ne   zrovna takové, jak by si sám   představoval. A o jednom   takovém osudu právě   vypráví tato televizní   inscenace, která vznikla   ještě v době socialismu,   což znamená, že obsahuje   ono, dnes tolik proklínané,   socialistické smýšlení. To   však nijak neubírá na   kvalitě v rámci   dramaticko-psychologické   televizní tvorby. Svým   námětem má rozhodně co   říct i dnes. Takových   inscenacía televizních   filmů bylo natočeno hodně a   co se týče námětu, je   skutečně z čeho vybírat.   Ať se to někomu líbí nebo   ne, natočeno je to kvalitně   v celém svém aspektu dané   problematiky. Právě svou   dramaticko-psychologickou   sondou zvýrazňuje vážnost   problematiky, což znamená,   že se rozhodně najedená o   nic zábavného. Je to   příběh, který by bez   skrupulí klidně mohl nést   označení 'osudový příběh   ze života'. Má hlubokou   myšlenku a o to jde   především. A je to   myšlenka v rámci   obyčejného lidského   přístupu nemálo hodna k   zamyšlení, neboť platí v   každé době. A co víc,   třeba se v tom někdo s   podobným osudem i pozná.

Dramatický pohled do života   jedné rodiny. Tři generace   lidí zpytují svědomí a   vymlouvají se. Proč? Jejich   milovaná maminka, dcera,   manželka i babička v jedné   osobě se zhroutila. Co bylo   příčinou jejího   psychického pádu? O tom nám   vypráví ostravská   televizní hra. Věra   Galatíková zde vytvořila   onu postavu starostlivé   Zuzany. Pravda je, že   podobné postavy vytvořila v   celé řadě dalších   televizních her a inscenací.

Jako rozvážná pragmatická   žena zastupující střední   generaci měla Galatíková v   první řadě zastřelit   dcerku a babičku, pak by se   nemusela hroutit. I tak je to   celkově divně napsaný,   pantáta Cupák mě svou   profesí archivář-spisovatel   nepřesvědčil o tom, že je   na hranici pracovního   vypětí a retrospektivy, v   nichž se převážně   debatovalo, nevytvářely ten   kýžený rozklad rodiny, ze   kterýho by někdo musel   skončit v blázinci.