Naboso

Film je pro mě impulsem se   blíže podívat na současnou   německou kinematografii,   protože je to už   několikerý německý film co   mě překvapil více než mile   a americké mainstreamové   slátaniny až na pár   výjimek opravdu přestávají   stát i za jedno shlédnutí.   Ale k filmu samotnému,   citlivý pohled na současnou   západní společnost jak   očima kluka z bohaté rodiny,   který její normy už   nemůže vystát, tak hlavně   čistý až dětsky   přímočarý pohled   mladičké Leily, jejíž   představitelka Johanna   Wokalek by si za svůj   herecký výkon zasloužila   Oscara. Film, který si   ještě pustím a ještě   zmíním, že český dabing   je výborný.

Film, který se tvářil v   nočním programu Primy hodně   nenápadně a z kterého se   stala naprostá bomba!   Neobvyklý příběh, který   mě strhl a po jehož   shlédutí se stal Til   Schweiger mým oblíbencem,   tím spíš, že ve filmu   nejen hrál hlavní roli, ale   i režíroval a podílel se na   scénáři. Johaně Wokalek   její jednoduchost nejde   nevěřit, občas se s nimi   zasmějete a na konci ...   držíte pěsti, aby byl   happy-end:-) A pěknou   roličku si tam střihl Mark   Keller:-)

Popravde ma tento film trochu   chytil za srdce, ako duševné   narušenie poodkrýva to, čo   sa ľudia snažia   oficiálnosťou alebo   profesionalitou zakryť.   Možno je to trochu   niesuprový film, ale mne to   čosi dalo. Je fajn na   ukľudnenie.

Vypůjčit si z blázince   pacientku a natočit s ní   film byl geniální nápad. A   primářka je fajn baba, že   to filmařům dovolila, hned   bych jí za to dal pusu,   bréce staré... Docela   dementní nápad ovšem byl tu   bosou holku pustit na výlet s   chlápkem, který je idiot a   lúzr a ještě ke všemu se   do toho sám obsadil (a mě v   té roli strašně vadil). Tak   se nedivte, že jsem se o   Leilu celý film strašně   bál. A i když mám tolik   rozumu, abych se do ní taky   nezamiloval (ale bylo by to   tak krásné...), rozhodně mi   jí bylo moc líto.   Obzvlášť když jsem   věděl, že jednou to   natáčení filmu stejně   musí skončit a ona se bude   muset vrátit zpátky do   ústavu, ke své židli a   svému pásku od županu.   Škoda. Nejraději bych si   zjistil adresu té léčebny a   rozjel se za ní teď hned,   abych jí aspoň dal pusu,   byť jen mezerou mezi   železnými tyčemi plotu   ústavní zahrady. Ale   protože jsem realista,   neudělám to. Nechci jí tím   ještě víc ublížit. Filmu   bych kvůli ní dal i všech   deset hvězd, ale jí by to   stejně nijak nepomohlo. Ona   by určitě jen natáhla ruku   přes zamřížované okno a   zkoušela ty hvězdičky   vysadit zpátky na oblohu...

Toto som nečakal. Na nemecké   pomery veľmi zaujímavý   film, ktorý som s napätím   dopozeral až do konca.Til   Schweiger bol dobrý, ale   myslím si že Johanna Wokalek   ho prekonala. Námet bol   obyčajný, ale Schweiger ako   režisér z neho vyžmýkal,   čo sa dalo...vrelo   odporúčam.

Poměrně pěkná kamera,   krásná hudba a silně   citový příběh, který se   jen lehce dotýká klišé   romantických komedií. Til   Schweiger umí i jako   režisér, a hlavní role mu   taky sedla.

Když v chodidlech cítíte hebký mech i ostrý trn
Nádherný a dojímavý   německý romanťák s   ostříleným Tilem   Schweigerem a neodolatelnou   Johannou Wokalek v hlavních   rolích. Pocitový film o dvou   ztracených duších, které k   sobě absolutně nepasují.   Nick, tak trochu hajzl,   sympatický podrazák,   věčně na štíru s   prachama, Leila, svěřenkyně   ústavu pro choromyslné,   naivní, totálně bez   životních i vztahových   zkušeností. Tato podivná   dvojka dokáže dojmout,   překvapit, rozveselit i   rozplakat. Po zásluze.   Protože tenhle film má   koule, duši a především   srdce.

povedal by som ze je to pokus   o taku laskavu komediu. do   istej miery mozno vysiel, ale   postavy a vztahy medzi   postavami mi pripadaju dost   gycovite. nic ma tam   neprekvapilo. i ked obcas su   tam dobre fory, ale ziadne   zazraky necakajte

Til Schweiger je sympaťák a   jako herec my vůbec   nevadí.Jeho film mě ale   minul,bohužel.Romantická   komedie o dívce co se chce   zabít ON ji   zachrání,poznají se a pak i   do sebe zamilují,,,znovu se   nepodívám.