Inland Empire

Objeveno přes toto video s hudbou od kapely   Throbbing Gristle - Dream machine,videoklip s   hudbou je možné zhlédnout zde:   https://www.youtube.com/watch?v=mxJ88d7P4hY a   mám-li to hodnotit,tak to pro mě byl další   nepochopitelný film,co jsem kdy viděla.   Králíci,pak nějaký hotel a vyděšená hlavní   hrdinka. Pořád samý křik,vyděšené výrazy a   hodně strašidelné prostředí.

Po Lost Highway a Mulholland Drive něco, u čeho   bych byla ráda spala. Jediné, co mě sem tam   bavilo, byla králičí soap opera.

Hollywoodu vévodí králíci, nesoudržnost je   umělá, ze zla se rodí vina, z viny se rodí   šílenství. Tolik k těm obecným motivům,   které spojují většinu Lynchových filmů   (alespoň tedy z těch, které jsem viděl).   Inland Empire trpí na podobnou slabinu, jako Fire   Walk With Me - alespoň základní znalost   ostatních Lynchových filmů a jeho stylu   natáčení je naprosto nezbytná (u FWWM to byla   znalost seriálu). A proč? Protože Inland Empire   je jako masivní koláč složený z naprosto   každé individuální ingredience, kterou kdy   mistr kuchař použil ve svých dřívějších   pokrmech. Je v tom ten Mulholland Dr., Lost   Highway, Eraserhead, a trochu toho Blue Velvet   jakbysmet (a ti králíci, ulala). Úroveň   symbolismu dosahuje závratných výšin, stopáž   zase závratné délky. Příběh je uhrančivý,   třebaže se v něm Lynch hodně opakuje. A Laura   Dern podává, zejména v těch pouličních   scénách, naprosto famózní výkon. Nicméně ta   digitální kamera mým očím moc nelahodila, a   ta stopáž je fakt zbytečně přepálená. A on   ten celej film je vlastně zbytečně   překombinovanej. On je ten film možná úplně   zbytečnej sám o sobě. Ale je to Lynch, kurňa.

S pocitom železa v tele
Tak očividne sa Maestro lúčil s filmom (aspoň   tým "veľkým"), tak sa pokúsil   divákov vytočiť ešte viac ako obyčajne.   Očividne sa mu zapáčilo v Poľsku, kde okrem   pár bláznivých hercov ho zrejme potešila a   vidina menších nákladov v rozpočte, kedže   doňho producenti vrážať moc financií nechcú,   pretože na jeho filmoch sa biznis robiť príliš   nedá. Opäť je to snový a chotický film, bez   zjavného uceleného deja. A tak ja tiež tak   trošku pochaosim v komentári. Začnem ako sa mi   páčil. Nie je najhorší, ale nechytá sa to ani   na autorove nesporné kvality a umenie, z ktorého   sa dalo vydať viac. Je až príliš obyčajný   (na jeho pomery) a nezáživný. Na rovinu, dej   som tiež nepochopil. Kým v Twin Peaks bola   záhadnosť a mysterióznosť, kým v Lost Highway   bol chlad a futuristické ostré hrany, kým v   Príbehu Alvina Staighta bola potickosť a vôňa   polí, kým v Mulholland Drive bola pompéznosť a   desivosť, tu chýba tomu niečo, čo by ho   charakterizovalo. Veľká stopáž chvíľami   ubíja, neustále sny hlavnej predstaviteľky boli   zmätočné a preháňali to ona i tvorcovia.   David Lynch tentoraz ignoroval aj taký zbytočný   detail ako je scenár, tak pochybujem, že sám   vie o čom vlastne točil. Áno, základ išiel   pochopiť, prelínanie skutočného života a   filmu, film o točení filmu a neskôr chaos v   tom, čo je vlastne čo, avšak dalo sa tušiť. A   korunu tomu dala príšerná kamera. Tie neustále   detaily na tváre boli kontraproduktívne a   namiesto jeho povestného lahôdkovo podaného   desu skôr prinášali pre díváka utrpenie, ale   nie také asi aké zamýšľal. Ďalej mi tu Laura   Dern píliš nesadla, teda nejak ma to jej hranie   tu nepresvedčilo. Avšak to som vymenoval, čo mi   vadilo. Samozrejme to točil Lynch, takže tu   nájdeme aj mnoho nádherne spravených vecí.   Jeremy Irons a Harry Dean Staton boli famózni.   Epizódy s králičím sitkomom boli choré a   uletené. Atmosféra niekdy krásne hustla a   niektoré šialené zábery a scény boli elitne   luxusné, ako napríklad bizarný gril párty s   východoeurópskou bandou cirkusantov alebo jej   šialené chaotické blúdenie po nočnej   (očividne vykričanej) ulici s famóznou   pesničkou na pozadí či súper dýchanok   mladých slečien, u ktorých som čakal, že sa   nakoniec pomazlia, kedže boli už troška   nažhavené, che. A samozrejme čo snímok dvíha   je úžasná hudba, ktorú na počudovanie nerobil   Badalamenti, ale samotný Maestro. Nie je to pre   mňa od neho najlepší film, je zvláštny,   kedže si povedal zrejme, to je môj posledný   kúsok na dlhšiu dobu, tak ja vám ukážem. A   ukázal. Avšak neviem, či nebolo v jeho silách   natočiť niečo desivejšie, atmosferickejšie a   hlavne magickejšie

Jak já to vidím, Lynch si od minule zvýšil   svou dávku halucinogenů, horečnatě zašeptal   něco ve smyslu, že scénář je přežitek, vzal   do ruky kameru, ozvláštnil obraz kukátkovým   efektem a pěkně naostro improvizoval - v   "díle" se střídají chvilky   jasnější mysli s totálním zatměním a budiž   mu ke cti, že králíky obsazoval jen, když byl   úplně na kaši. Nevím, nakolik se natáčení s   "géniem" podepsalo na Lauře Dernové,   neboť jsem natrefila na zajímavost - jeden a   týž výraz, který měla postava Nikki, nebo   chcete-li Sue - ono je to vlastně jedno - během   celé projekce, se zračí i na hereččiných   fotografiích, jestli jí to, chudině,   nezůstalo... No a Lynch, ten se bude dál   chechtat pod duchnou všem rádobyznalcům,   vynášejícím jeho magorie do filmových nebes,   odvolávajíc se na magický realismus,   surrealismus, tvůrčí svobodu a další   berličky, o které se opírají ve svých   pokulhávajících argumentech.

Jestli po rocích Jógy pana režiséra se   ukáže, že takhle vypadá náš vnitřní svět   obrazů, myšlenek a emocí, pak se nelze divit   tomu bordelu ve světě. A že to tak zřejmě je   mi napovídá magická přitažlivost jeho filmů,   přestože děj byste hledali marně. Jsem dost   šílenej, ale na tuhle experimentální   šílenost budu muset ještě dozrát. Rozhodně   je to ale film, na který jen tak nezapomenete.

Ač jsem velký fanda D. Lynche tento film, byl   pro mě velkým zklamáním a jednoduše vůbec   mě nezaujal a ke všemu hrozná NUDA!!!

Kult režiséra a dříve shlédnuté snímky mě   přinutily stát v 6 hodin ráno, před hotelem   Thermal. Byla zima, bylo mi zle z předešlého   večera, fronta byla dlouhá, konec v nedohlednu.   Můj otupělý mozek zíral do davu, potřeboval   jsem odejít na WC, ale nemohl jsem. Jaké bylo   moje překvapení, když jsem o pár hodin poté   sledoval Inland Empire a moje pocity byly   totožné. Bohužel ani David Lynch není   neomylný. Při filmu Vás bude drásat pocit, že   už jste to někdy viděli, jen lépe   promyšlené. Z filmu mám pocit jako při   sledování studentské seminární práce na   téma: Lynch- tisíckrát stejně a přeci trochu   jinak.

Nový a neotřelý styl kamery. Lynche si cením   už jenom pro tu jeho schopnost experimentovat a   přitom nehledět na ostatní, co si o tom myslí.   Antikonzervativní idol. Nenapodobitelný. Děj je   složitý a nutí se diváka nad tím zamyslet   ostatně jako všechny jeho filmy, ale hlavně si   myslím, že než dějová linie je   důležitější cítění. Pocit strachu a   nevyřešitelnosti. Na každý film koukáme   hlavně kvůli vyřešenému konci. Kvůli   spokojenosti z toho, jak to dopadlo. Lynchovo   filmy tyhle typické konce nemají a navíc se   pokaždé dají hodnotit jinak. Jednou se nám   líbí a podruhé už ne tolik a když se ně   koukneme po roce, jsme okouzlení genialitou jeho   díla.

Jsem fanda Davida Lynche,ale tomuhle filmu fakt   nerozumim a to jsem na nej poctive koukal cele tri   hodiny.Asi se to chapat nema a mam pocit ze to   nechape ani Lynch :-)