Můj učitel Ibrahim

Jeden z nejlepších filmů,   co jsem kdy viděl. Je v něm   mnoho pravdy, moudrosti a   správných rozhodnutí,   zároveň v něm najdete i   vtip a celý příběh, jak   málo se to vidí, je ve své   reálnosti necenzurovaný.
Užil jsem si také   herecké výkony zejména   Omara Sharifa a Pierra   Boulangera v hlavních   rolích.

Nedá se říct, že by se na   to špatně dívalo,   neřestné předměstí   Paříže je zde zachyceno s   náladou 60. let, barevné   filtry a dobová hudba   výrazně umocňují   nostalgické obrazy dětského   vnímání světa dospělých.   Co mi však nesedělo byl   Ibrahim, jenž měl zásadně   ovlivnit život chlapce,   který se v podstatě   vychovával sám a předat mu   krom své náklonnosti také   moudré rady do života. Potom   jsem nepochopila, jakým   výchovným fíglem byla   ignorace chlapcových   zbytečných krádeží a   doporučení podávat otci   kočičí paštiky nebo   dolívat jakýmsi sajratem   víno. A vůbec, celý jejich   vztah vyzníval do prázdna,   takové moudro pro moudro a ve   finále rozdával rozumy v   Ibrahimově zděděném   krámku dospělý Momo -   slabá pointa.