Miláček pluku

Výborná klasická komedie z   počátku třicátých let   pojednávající příběh o   povolání c. a k.   záložáků na vojenské   cvičení. A protože je   námět podobný předchozímu   snímku ´C. a k. polní   maršálek´(1930), dá se   ´Miláček pluku´ považovat   za volné navázání na tento   film. Všichni si pamatujeme,   jak se Vlasta Burian ve své   roli převlékl za   důstojníka a co všechno se   z toho semlelo. V tomto   snímku je to obdobné.   Nějaký pan Kohout, coby   nevoják, se rozhodl nastoupit   na vojenské cvičení svého   zaměstnavatele, který zrovna   chystal svoji vlastní svatbu,   a to přímo za důstojníka.   A to jenom proto, aby nebyl   všem pro smích, že je   nevoják. V této roli se   představil Jára Kohout,   který svou komikou nijak za   Vlastou Burianem nezaostává.   Rozdíl mezi nimi je jen v   tom, že Vlasta Burian byl   hlavně mistr mluveného   slova, zatímco Jára Kohout   byl mistr spíše v   grimasách. Tomu navíc   stejnou měrou sekunduje   Ferenc Futurista v roli otce   od rodiny, kterému zrovna   žena, s tváří Jiřiny   Štěpničkové, porodila   dítě a on, místo aby se   postaral o rodinu, musel   narukovat. Jak to vtipně   okomentoval: “ Císař pán   si na mě vzpomněl.” Humoru   a groteskních scén je tu   více než dost a navíc   příběh obsahuje spoustu na   svou dobu nádherných   písniček s vtipnými texty.   A není divu, neboť se jedná   o filmovou podobu divadelní   hry představované jako   fraška o čtyřech   dějstvích. Po technické   stránce je snímek typický   na třicátá léta, avšak   svým humorem, komediálností   a ucelenou nadsázkou dokáže   i po tolika letech od   natočení pobavit stejně   dobře, jako výše zmíněný   ´C. a k. polní maršálek´.

Lidově zábavný film, tedy   příliš nenáročný. Na   počátku naší zvukové   filmové éry vznikl snímek z   doby, kdy zemi vládl   císařpán František Josef   I. Hlavní hrdinou je holič   Ferenc, na kterého si právě   císařpán vzpomněl.   Oblíbená hláška   rukujících. Druhým hrdinou   je správce velkostatku   Kohout. Ten rovněž odchází   na vojnu, ale nemusí.   Zaskakuje za svého   zaměstnavatele na žádost   svého zaměstnavatele.   Pozoruhodné je, že   ústřední dvojice hraje   postavy se stejnými jmény,   jako mají jejich   představitelé.
Film   je to sice nenáročný, ale   přesto krásný. Musíme být   trochu tolerantní a hodně   vydržet.

Film je dnes už starý   téměř pětaosmdesát let,   ale přece jenom něco milého   ze starých časů v něm   zůstalo. Ve své době dva   čeští nejpopulárnější   komici, kteří excelovali   hlavně na scénách divadel a   kabaretů, se neztratili ani v   jedné z prvních zvukových   komedií. Film jsem viděl na   kanále CS film. Škoda jen   chvílemi hnutého zvuku,   který předchází obraz o   několik sekund, ale není to   po celý film.

Poměrně veselá komedie, ve   které se sešly dvě herecká   esa, totiž Jára Kohout a   Ferenc Futurista. Oba to   zahráli skvěle, zápletka   také ušla a dost jsem se   bavil. Velmi dobrý   odpočinkový film.