Malý partyzán

Dětský film o tom, jak musel   třináctiletý hrdina rychle   dospět, když se ocitl sám   se dvěma mladšími   sourozenci, otec neznámo kde   a matku viděl naposledy u   výslechu na gestapu. Na   začátku příběhu si   hlavní hrdina hrál s   dřevěným samopalem a na   konci už držel v ruce   reálnou zbraň. Snímek plný   neznámých herců, dětí   (výborný je mladší bratr   hlavního hrdiny) a na   dětský film i vypjatých   situací (výslech matky   gestapem, smrt Pepinky), pro   mě neznámý, solidně   zpracovaný, s trochou   politiky v zádech - viz   "Tati a žerou bolševici   malé děti?"

Náš Jenda musí projít
Výchovný film z padesátých   let. Válka tehdy ještě byla   v živé paměti a bylo nutné   vyzdvihovat podíl těch,   kteří proti okupantům   bojovali. Vznikl tak i tento   dětský film. Možná   nevěrohodný příběh, ale   na svoji dobu výchovně   nutný.

To by nebylo, aby ve 2.   světové válce nebyli   dětští udatní hrdinové. V   tomto příběhu se jmenuje   Jenda a není sám. Jde o   zbraně určené na frontu   vyrobené v malém městečku,   jejichž dodání chtějí   zabránit partyzáni. A pozor,   protože film vznikl   počátkem 50. let, není od   věci, že jim pomáhají   příslušníci ilegálního   hnutí z řad dělníků a   obyvatel města. Jenda se v   lese náhodně stane svědkem   zastřelení partyzánské   spojky a tak se toho chopí   sám. A dobrodružství   zakončené válečnou scénou   může začít. Film je   určený dětským divákům,   takže je v mnoha ohledech   umravněn. Ani ta politická   agitka tu není tak   markantní. Vlastně se jedná   o ryze dětský dobrodružný   příběh z války a nic   jiného. Dnes už víme, že   jich vzniklo daleko více,   které mají jedno společné.   I děti bojovali s vervou   sobě vlastní za svobodu své   vlasti jak jen mohli, kteří   ve své době byli prostě   vzorem. S realitou to   samozřejmě nemá nic   společného, ale jako film to   zase nebylo natočeno nijak   špatně. Jen vlivem doby   vzniku to má nechutnou   hořkou příchuť. Přesto je   škoda, že se stal snímek   pozapomenutým.