MÁG.

POZOR SPOILER

Karel Hynek Mácha odjíždí. Vyprovází jej jeho bratr. Ten později přichází k Lori, jeho snoubence a přináší smutnou zprávu, že Hynek zemřel.

Hynek poznal Lori Šonkovou po jednom divadelním představení a ihned se jí začal dvořit. Také si nechal ušít oděv, ve kterém způsobuje tak trochu pozdvižení. Hynek přichází k dívce, která recituje jeho verše. Následně si vyslechne pověst a dále píše. Potkává ženu na křížové cestě, kterak nese v košíku mimino. Prý jde za něj prosit. Pak je Hynek přiveden před hejtmana. Následně se opět setká s Lori, která mu oznamuje, že s ním čeká dítě. Poté navštíví s přítelem Trojanem důstojného pana konzistorního radu, kde Mácha obhajuje svůj Máj. Získá „imprimatur“ a oslavuje to v hospodě, kde jej načapá Lori. Přišla mu oznámit smrt své matky. To s Máchou nijak nezacloumá. Začíná vlastním nákladem tisknout Máj, který však není kritikou dobře přijat. I proto odchází z Prahy. Ocitá se v Litoměřicích jako koncipient. Je pozván do rodiny nadřízeného, a to častěji. Mezitím prchne na chvíli do Prahy, aby uviděl svého syna. Po návratu do Litoměřic je svědkem požáru, který sám pomáhá aktivně hasit. Přitom se napije vody na hašení a toto se mu pravděpodobně stává osudným. Protože pak už se začíná hlásit krutá choroba…

Svůj poslední film věnoval režisér František Vláčil velké postavě českých literárních dějin – spisovateli a básníkovi Karlu Hynku Máchovi (1810–1836). Scénář k filmu třiašedesátiletého režisérského mistra napsal Václav Nývlt, který se jako scenárista podílel už na Vláčilově dramatu Dým bramborové natě (1976) a jako dramaturg spolupracoval na jeho adaptaci baladické prózy Josefa Čapka Stín kapradiny (1984). Mág. kombinuje v názvu dobový pravopis (titul Máchova nejslavnějšího díla – Máj) a romantickou představu básníka jako „čaroděje“. Mácha je ve filmu kontroverzní a nepříliš sympatickou postavou: bouřlivácký mladík žije svými ideály a zraňuje své bližní – především naivní snoubenku Lori Šomkovou – lhostejností, pýchou a arogancí. Současně žije stravujícím, sebedestruktivním životem romantického génia, který se jen obtížně pokouší souznít s realitou. Vláčil nevytvořil klasický biografický film, ale poetický tok obrazů pokoušejících se spojit fakta s uměleckou představou o Máchově vnímání světa a s evokacemi básníkova díla. Jako kameramana Vláčil využil zkušeného Jiřího Macáka. Lví podíl na působivosti snímku má představitel hlavní role – typově působivý, relativně neznámý Jiří Schwarz, který se s představou o Máchou dokázal vnitřně identifikovat. Prakticky všechny ostatní role, včetně některých drobných partů, však Vláčil svěřil známým hercům. Třeba v drobné roli litoměřického kata Ledviny se tak mihne Petr Čepek, s nímž Vláčil spolupracoval na filmech Údolí včel (1967) a Adelheid (1969). Role Lori zůstává jednou z významných dramatických rolí Veroniky Žilkové. Kontrast k Máchově bouřlivácké rozporuplnosti představuje Rudolf Hrušínský, jehož dokonalá dikce při recitaci Máje evokuje představu neměnné kulturní hodnoty. Sám Vláčil nebyl s výslednou podobou filmu spokojen a vědomí umělecké prohry se podepsalo na tom, že se rozhodl skončit s filmovou režií.

Zdroj: NFA

Poetický film inspirovaný posledními čtyřmi roky života Karla Hynka Máchy (1810-1836). Titul snímku chce svým dvojím významem (dobová traskripce názvu slavné Máchovy básně Máj) naznačit magickou sílu poezie romantického umělce, jehož dílo a život se neoddělitelně prolínaly.

Autor/Zdroj: Březina Václav/Lexikon českého filmu