Legenda No. 17

Vždy,
když se v našich končinách promítal nějaký   film o světovém hokeji, vždycky tam bylo   několik týmů takových a makových, ale jen   jedni zlí...
Rusáci !!!
A najednou tu máme ke   zhlédnutí film. Ruský film o jednom z   nejlepších hokejistů všech dob Valeriji   Charlamovovi. A najednou jsou všichni zlí a jen   ti "naši", Sborná Sovětského svazu,   jsou ti hodní.
Najednou si uvědomíme, že i   ti, které jsme tak neměli rádi. Ti, co vždycky   všechno vyhráli. Ti, kteří pocházeli ze   země, kterou jsme nenáviděli, že i tihle lidé   jsou jen lidé. Že lidé v Sovětském svazu   měli tak těžký život, že nic jiného, než   upínat se k hokejovým úspěchům jim   nezbývalo.
Ne, po shlédnutí tohoto filmu   nezačnu mít Rusko a jejich sportovce rád, ale   možná na ně do budoucna už nebudu nahlížet   jako na nadopované, všeho schopné roboty,   naprogramované v Kremlu.
Legenda 17 je velmi,   velmi dobrý film. Samozřejmě, také si sem, tam   historii trochu ochočí, ale zároveň si v něm   tvůrci dokážou rýpnout sami do sebe.
Pro   sportovní fanoušky (a hokejové obzvláště),   je tento film povinností.

Uspaná první polovinou jsem se začínala bát,   že moje snadná hokejová vzrušivost zůstane   nevyužitá, zrození hvězdy při popření mýtu   neporazitelnosti Kanady v "Sérii   století" obavy poněkud rozptýlilo,   sportovně-divácká dušička však nebyla plně   uspokojena... Kde se mělo přitlačit, tam se   brzdilo (politický tlak na hráče, Tarasovovy   metody), jindy byl skutečný bubák horší, než   ten malovaný a bohužel, i záměrně   zkarikovaný (Esposito, Clarke), momentky z   dětství i scény z rodinného života   nicneříkající, romantická linie divnější   než divná, úsměvné scénky naivní a hudbě   se taky právě nedařilo. Takže, co udělám s   pochvalou? Rozdělím ji mezi jména Oleg   Menšikov, Danila Kozlovskij a vyvrcholení v   samotném utkání - i když opět s výhradami -   divák je zanechán dojmu, že se kanadské fauly   nepískaly, zatímco ty ruské ano, ve   skutečnosti byl vyloučen stejný počet hráčů   na obou stranách, a taky digitální hrátky s   pukem působily v celkovém pojetí tak nějak   nepatřičně - a v neposlední řadě mně   nadělalo hodně radosti totální kanadské   pokoření, neboť i já jsem tím divákem,   který aroganci nefandí a javorovým listům   nepřeje vítězství, i kdyby nastoupili proti   samotnému peklu. Chtěla jsem původně udělit   hvězd šest, ale jak se tak poslouchám,   přesvědčila jsem se, že to na ně ve   skutečnosti nevidím.