Obsah filmu Kuře melancholik
Kameraman a režisér Jaroslav Brabec si pro svůj třetí režijní opus zvolil poněkud neobvyklou předlohu: povídku Kuře melancholik zapomenutého autora Josefa K Šlejhara, která poprvé vyšla v roce 1889. ve volném zpracování této látky na němž se sním scenáristicky podílel Vladimír Körner, klade v duchu svého kame-ramanského školeni důraz zejména na sílu výtvarně koncipovaného obrazu. Jednoduchý příběh, pojatý jako osudové rodinné drama, se odehrává především na horském statku v blíže neurčené minulosti. Sem si přivádí vitální sedlák mladou manželku, která mu brzy porodí chlapce. Rodinné štěstí však zhruba po čtyřech letech rázem ukonči blesk z...
Autor/Zdroj: /Filmový přehled
Potměšilá kmotřička s kosou sem chodí ráda. V horách je totiž všechno syrovější, přímočařejší, rychlejší... I umírání.
Pokud chce mladá žena pomýšlet na aspoň trochu zajištěnou existenci, musí před putykou stát pořádně dlouho, aby si jí ten pravý všiml a zmámen svatojánskou nocí opatřil ou-těžkem. Vždyť služebníci Boží pak tento těžký hřích s obřadnou kulantností sobě vlastní přece změní v bytelnou jistotu svátosti manželské.
Urostlý sedlák Alois (Karel Roden) měl s křehkou dívenkou Marií (Anna Geislerová) štěstí. Dosud dokázal jen dřít, pít a svůj chtíč vybíjet ve vstřícném rozkroku šenkýřky Rózy (Vilma Cibulková). Plavá Mariina krása ho ovšem dokázala natolik zmámit, že čertovy obrázky a ohnivou vodu dokázal zaměnit za lásku ke své ženě, svému synovi i svému gruntu. Štěstí se jich drželo krásných, dlou-hých pět let.
Potom ale vzduchem zasvištěla ohnivá kosa a v koutku Mariiných úst se objevil pramínek temné krve. Výstavní statek vysoko v horách strnul v tragickém ochromení. Otec slibuje Lojzíkovi, že budou držet při sobě, ale jeho skelný pohled ukazuje, že už v tuto chvíli myslí víc na sebe než na něj. Lojzík nechápe maminčin spánek,její nepohodlnou postel, i tu z nebe spadlou tetičku (Diana Mórová), která rychle přispěchala se svátečními koláči, aby zmírnila jejich bolest a hlavně aby nenechala proklouznout své štěstí. Lojzík se tak upíná ke svému jedinému skutečnému kamarádovi, malému neopeřenému pískleti, které o svůj ráj na zemi také přišlo zdánlivě rozmarným trh-nutím ruky osudu. A zatímco pod šikovnýma rukama věrného čeledína Josefa (Lubomír Kostelka) se už prorocky zhmotňuje osud, ve zvířeném dýmu místní putyky opět vyvstávají ladné křivky žádostivé šenkýřky Rózy.
A smrt, ten nevyzpytatelný posměváček ži-vota, ironik víry a profesor pokory, už si pře-brušuje ostří své nejlepší přítelkyně, aby byl kdykoliv připraven ujmout se svého díla.
Celých sedm let bojoval Jaroslav Brabec za realizaci tohoto filmu. Po vlnách mírné na-děje, smetených bouří totální beznaděje, do-kázal znovu a znovu vstávat, odhodlaný ne-vzdat se a baladický příběh z přelomu minulého a tohoto století dovést až na stříbrné
plátno. Nakonec se mu tento husarský kousek přece jen povedl a už jenom za tento fakt před ním musí každý smrtelník hluboko smeknout. Doslova ze země vytloukl příběh o škole pro-stého člověčenství, která je provázena spous-tou bolesti a vykupována hořkou nadějí. Na oltář co nejlepšího výsledku přitom dokonce položil i svou velmi vysoce ceněnou profesi kameramana (mj. Český lev za Krvavý ro-mán), aby se jako režisér mohl plně soustře-dit na celkový tvar, herecké výkony zejména.
Karel Roden (nominace na Českého lva za Krále Ubu) svého Otce stavěl na kontrastu síly a slabosti. Fyzická nezdolnost s psychickou la-bilitou dělají z jeho života neustálé hledání, které je vykoupeno bolestným, ale už příliš po-zdním prozřením. Kratičký sestřih vlasů obna-žuje hercovu tvář, činí ho zranitelnějším, duši ztvárňované postavy však přece jen neodhaluje. Smršť pocitů a citů jen čas od času probublá tla-kovým pístem fyzické síly ven, aby se záhy opět uzavřela v ulitě osobního tápání a nejistoty.
Vynikající je Vilma Cibulková (nominace na Českého lva za Výchovu dívek v Čechách). Její šenkýřka Róza dokázala ze všech hlav-ních hrdinů ujít nejmarkantnější část cesty, každou její životní zkušenost jsme si spolu s ní osahali, zažili a pochopili: Prvotní lehkováž-nost, zhrzenou zatvrzelost, lišáckou rafinova-nost, snaživou otevřenost, neuvěřitelnou osobní poníženost i tu životní marnost a neu-kojitelnou pomstychtivost.
Nevděčnou roli osudové dívky a princez-novské maminky se Anna Geislerová (nomi-nace na Českého lva za Jízdu) rozhodla nést s lehkou ironií na rtech, čímž její "svatá" ne-dotknutelnost dostává spolu s Rózinou po-známkou o jejím obcházení okolo hospody příjemnou trhlinku pochybností.
Z vedlejších postav je scénářem trochu ne-logicky potlačována výraznější charakteri-zace čeledína Josefa, velmi důležité to po-stavy příběhu, proto se i Lubomír Kostelka dopracovává k poněkud zjednodušenému vý-sledku bodrého dědečka a k smrti uraženého přítele. Naopak Vlasta Chramostová (nomi-nace na Českého Iva za snímek Je třeba zabít Sekala) dokázala takřka epizodní roli hospo-dyně Pepiny povýšit drastickou odpudivostí na nepřehlédnutelnou a mrazivě přesvědčivou figuru. Troufám si tvrdit, že její výkon je jedna z nejvýraznějších hodnot tohoto filmu.
Koneckonců stejně jako obraz, o nějž se podle titulků rovným dílem podělili Jaroslav Brabec, Martin Čech a Jiří Macák za supervize Jana Kališe. Skutečnost byla ovšem taková, že Brabec se všemi dohromady absolvoval pečli-vou teoretickou přípravu, aby samotnou reali-zaci nakonec nechal téměř celou na bedrech svého dosavadního švenkra Martina Čecha.
Selhává-li tedy film v něčem, pak v drama-turgickém přístupu. Důkladná filmařská pro-pracovanost snímku nekoresponduje s jeho obsahem, strohým příběhem z drsného kraje. Žádalo by se, aby na úkor trikových, obrazo-vých, zvukových a střihových fines, byl film jednodušší a lapidárnější, a tím i přesvědči-vější a naléhavější (srovnání s Kachyňovou Krávou v této souvislosti asi není od věci). Tvrdost vyprávěného příběhu vám tak sice může drhnout o kůži, ale rozhodně vám ne-podlomí kolena.
Kmotřička Smrt chodí do tohoto kraje ráda. V horách je totiž všechno syrovější, přímoča-řejší a rychlejší... I onen zlatavou aurou prozá-řený let do nebe, z něhož lidem utkví v paměti jen z poutě donesený svatý obrázek Panenky Marie s děťátkem, který pak v žáru slunečních paprsků a pod bičem prudkých lijáků pomalu bledne na chatrném plůtku u Božích muk.
Autor/Zdroj: Sedláček Jaroslav/Cinema < Zobrazit méně
zobrazit všechny obsahy (4)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 5 / 10
Přidáno: 15.9.2020
Filmové historické drama někde z konce 19.století má moc dobrou kameru a vizuálně je to velice působivá podívaná. Ale na druhé straně stojí poněkud vyčpelý a plochý příběh. S hodně pochybnou literární předlohou Josefa Šlejhara mnoho nesvedl ani natolik renomovaný scenárista jako Vladimír Körner a nezachránilo ho ani reprezentativní obsazení s Karlem Rodenem Vilmou Cibulkovou a Vlastou Chramostovou. Takže při hodnocení mi z toho nakonec vyšel čistý průměr.
Hodnocení: 1 / 10
Přidáno: 8.5.2020
Kdy se film nenatočil, bylo míň zbytečných filmů, co se mi nelíbí. Nepobaví, nepotěší, nenechá kvalitní dojem.
Hodnocení: 6 / 10
Přidáno: 1.8.2019
Nesouhlasím s mým starším komentářem a zvyšuji hodnocení z původních dvaceti na šedesát. Asi jsem to na poprvé nepobral. I to se stane.
Všichni diváci píší, jak jim bylo líto Lojzíčka. Já bych spratka řezal jako to pověstné žito, protože některé jeho výlevy byly hodně přes. Ale malej to zahrál skvěle, to musím uznat. Oni vůbec byli všichni dobří. Děj se občas trochu zasekával a konec jsem si představoval jinak. Přesto jde o nadprůměrný snímek, který lze doporučit.
Hodnocení: 6 / 10
Přidáno: 26.7.2019
Poctivě profesionálně udělaný snímek, stoprocentně odvyprávěný příběh, ale chybí nějaký přesah, aby to člověka více zasáhlo a dalo mu to nějaký smysl víc než jen pasivní sledování tragického osudu jedné rodiny.
Reklama
Hodnocení: 10 / 10
Přidáno: 6.4.2014
Ano, nádherný film. Úžasná kamera, nádherná hudba, žalostný příběh chlapečka, kterému zbylo kuřátko- co by jediný blízký tvor. Macecha Róza nebyla taková mrcha,její jednání se dalo chápat. Spíš tatík se měl vzpamatovat a uvědomit si, že má syna. Ale to je jedno. Když jsem silou vůle utišila svůj záchvat pláče-dlouho po závěrečných titulcích- uvažovala jsem, proč takový film vlastně vznikl. Poučení? vždyť se neodehrává v naší době. Pobavení? Radost?:-) To těžko, po filmu je člověk zralý na neurol. Možná jako umělecké dílo. Jako děsivé umělecké dílo. Nádherný film,jehož děj si budu pamatovat navždy, ale nikdy,nikdy už ho nechci vidět. Strašně mě sejmul a už bych to nechtěla zažít.
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 8.8.2009
Dle mého názoru velmi podařené venkovské drama s výborně vybudovanou atmosférou života na vesnici, kde hlavní roli hraje akcent na obrazovou stylizaci. Sympaticky staromódní drama s tragickým koncem přesně jak má být ze stejného soudku jako je např. Divá Bára a podobné skvosty.
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 21.7.2009
No tak to ne.Tento film je tak smutny,ze jsem na konci mel slzu v oku i ja a to se mnou jen tak neco nepohne.A Vilma Cibulkova si tady strihla peknou mrchu.
10 filmů, které komentovali někteří uživatelé co tento film
