Kinoautomat: Člověk a jeho dům

Naprosto mimořádný a   jedinečný počin, který   výrazně předběhl dobu.   Tým Roháč, Svitáček,   Činčera a Horníček tím   bez nadsázky ohromil celý   svět. Psát cokoliv dalšího   je naprosto zbytečné!!!

…. „Každý by měl mít   svého koníčka a někdo se   rád vozí.„
V   šedesátých letech to musela   být bomba. Už jen ta   možnost mít pocit, že si   člověk může vybrat. A i   dnes jsme ( v téměř plném   sále) hlasovali jako o   život a zároveň šmírovali   co mačkají ti po levici a   ti po pravici, zřejmě nás   ovlivnilo to „ intimní   soukromí“ ohavného domu   plného stejných dveří.   :-). Večer to byl fajnový ,   jen mě mrzelo, že po té co   jsem si zakoupila zahraniční   dovolenou, jsem trochu   unáhleně prohlásila, že   večer už ... ehm nežeru,   protože hubnu do plavek.   Takže chlebíčky jsem na   závěrečném rautu   obcházela obloukem a odbyla   jsem se jednou blumou a   jedním jablkem. Dost smutný   závěr jinak pohodového   večera :-/.

Filmový unikát 60. let - to je vše
Jen máloco ztrácí ze svého   dobového půvabu.
Nápad Kinoautomatu je   naprosto originální, ale je   to slepá ulička   kinematografie. Snad jen to,   že je opravdu roztomilým   dobovým artefaktem, asi jako   třeba byl ve své době   orchestrion nebo parní   lokomotiva.
Dnešní   digitální doba je prostě   jinde.
Film je   klasickou ukázkou dobového   kultivovaného humoru,   promyšleného propracovaného   stylu, jaký Horníček   později prezentoval v   Hovorech H. Byl to však   vrchol tohoto žánru, který   svým intelektuálním   zázemím mohl být jen   vrcholem a neměl už kam se   dál rozvíjet. Mohl se jen   ideově a vizionářsky   posouvat (což ani sami   autoři netušili kam), což   ale bylo jeho aktérům   znemožněno nástupem   normalizace 70. let - a   nemyslím tím jen partu kolem   Horníčka, Roháče,   Hrubeše, Svitáčka... Byla   to celá kulturní epocha,   jejímž dobovým dokladem je   i Kinoautomat.
Nicméně to byla jen   technická hračka. Sice   dokonale provedená,   promyšlená, ale nic víc z   toho dál vzniknout nemohlo.   Důkazem o tom jsou i   dostupné exportní ukázky   Činčerových zahraničních   "kinoautomatů"   např. pro Japonsko. Stejně   jako Činčerův ranější   experiment: Laterna Magika,   která je roztomilým   turistickým artefaktem -   pouze v Praze. A to jen proto,   že někdo stále udržuje ono   nákladné technické   zařízení nutné pro   realizaci tohoto   "projektu".
Pozdější brečení o   zašlapaném projektu   Kinoautomatu, ze strany jeho   tvůrců či dědiců v osobě   dcery režiséra,   Činčerové, proto nemohlo   nic změnit na jeho osudu.   Nejde o ideologii nebo   nějaký umělecký zázrak.  
Totiž, to co kdysi   tak štědře zaplatil a   sponzoroval komunistický   Československý stát, to už   dnes nikdo dál sponzorovat   nebude.
Taková je   pravda, ať se to někomu   líbí nebo ne.
Důkazem je i to, že ani   po revoluci se víc než 3   představení v divadle   Světozor nekonaly a dál se   nic nekoná.
Je to a   byla to jen krásná, ale   nákladná hračka, která se   nezaplatí.
Má dáti,   dal.

Skvělá jednoduchá komedie   doplněná o interaktivní   atrakci. Vůbec nevadí, že   všechny možnosti neomylně   spějí k tomu samému cíli,   k té samé pointě,   Kinoautomat je třeba brát   jako hru a jako ke hře k   němu přistupovat. Svělý   pan Horníček v roli pana   Nováka je pak příjemným   šperkem na této koruně   československého filmu.