Kalamita

-jeden z nejlepších filmů   Chytilové.Výborný   scénář,výborní herci a   vynikající hudba.Kde jsou ty   doby,kdy Chytilová točila   takové filmy......

Film byl prvním seznámením   s Polívkou a Chytilovou v   roce 1982 v Praze. A dojem   nebyl špatný, což se nedá   o jinných filmech Chytilové   říci Když pominu již   klasiku Bohůše a Kopyto,   ostatní je odpad. A že jsem   slyšel, že se má točit   pokračování Kurva hoši,   jsem z výsledku v   očekávání...

Chytilová ve vrcholné   formě. Její obvyklé   moralizování tady není tak   polopatické jako v   novějších filmech a i když   je snímek pevně (a   odvážně) svázaný s dobou   vzniku, čas mu kupodivu moc   neuškodil. Polívka   vysloveně exceluje a i   vedlejší figury jsou vesměs   trefně načrtnuté i dobře   obsazené: Svěrák,   Kretschmerová, Poloczek a ani   Laco Déczi se tu herecky   neztrácí nehledě na jeho   zásadní hudební vklad. Je   tu řada výborných scén i   dialogů (ulomená klika,   filozofování nad bufetovou   šlichtou), takže těch pár   křečovitějších   "uměleckých"   násilností se snadno   ztratí. Neobdivuju zdaleka   celou tvorbu Věry Chytilové,   ale tohle se povedlo.   Společenská satira, která i   po třiceti letech a změně   režimu neztratila   aktuálnost, to není   samozřejmost.

Tady snad netřeba komentář,   kdo uvidí pochopí, naprosto   perfektně vše zvládnuto od   obsazení herci až do   charakterů, a přitom se u   toho člověk ještě zasměje   :)

Typická Věry chytilová.   Nádherný snímek ze   zapadlého vlaku v horách.   Rozvíjí perfektně charakter   každé role do nejmenších   detailů.

Tedy, shlédnul jsem až dnes,   a už dlouho jsem se tak   nepobavil, toto je síla   českých filmů, scénář,   režie i hudba vynikající,   občas se mi zdála kamera   trochu divočejší, ale zas   tak moc tomu nerozumím.   Téměř povinná výbava   každé filmotéky.

Na železnici dějou se věci...
Kalamita je takový (na první   pohled) jednoduchý film o   složitostech života.   Vláček motoráček a   romanticky zasněžená   krajina, ze které se ovšem v   určitém okamžiku stává   velice nemilý problém...   Ale B. Polívkovi to v   uniformě modré armády   vyloženě seklo.

Cituji :
"Ačkoliv je komedie   Kalamita z roku 1981 ve svém   vyznění moralistní, je   natočena citlivě a s   nezbytnou dávkou ironického   až cynického humoru, jak   jsme ostatně u známé   režisérky Věry Chytilové   zvyklí." - tato věta se   mi líbila v jednom článku,   tak jsem si ji vypůjčil :-).   Ale pro jistotu jsem ji přece   jen trošku pozměnil, kdyby   náhoudou...
Jinak   musím dodat, že se mi film   docela líbil. Jistým   překvapením tady byl Bolek   Polívka, který v té době   ještě nebyl TV divákům moc   známý a poprvé točil s   paní Chytilovou. Tady začala   jejich spolupráce.

Jeden z nejvtipnějších a   nejlepších filmů Věry   Chytilové a naprosto skvělý   Boleslav Polívka. A také   jeden z nejlepších filmů   80.letech minulého století.   Je až s podivem, že se mu   podařilo projít cenzurními   komisemi, protože až   příliš nastavoval ono   pověstné "zrcadlo"   absurditám nejen na   železnici.

Tak to tedy nevím, ale sto   lidí - sto chutí. Párkrát   jsem se sice během filmu   zasmál, ale jinak bída.   Strašně utahané dialogy,   nesmyslně složité a   nereálné řešení situací.   Co lze vyjádřit jednou   krátkou větou, okolo toho   chodila Chytilová deset   minut. Dost si zahráli i   neherci, asi inspirace   Milošem Formanem, ale   Chytilová a Forman - to je   nebe a dudy.

Tak trošku mi to zpočátku   připomínalo tvorbu pana   Papouška. Proč to hnusné   zvukové pozadí? No, mně ten   film nechytil ani před lety,   a ani nyní, po letech mne   ničím nenadchnul. Dávám   bodíky za Bolka a pár   dobrých okamžiků, ale   celkově mi ty podivné   střípky „nesedly“.