Jsem nebe

Další z tipů, vyberu film   namátkou, nevyšel. Už   názvu jsem se zalekl, ale los   je los. Hned po prvních   minutách mi bylo jasné, do   čeho jsem to zase já starý   vůl vlezl. Ale, zase jsem si   řekl, paní Hercíková v   titulcích… No, v každém   případě mne zaujalo   herecké obsazení. To se   povedlo. Ale jinak pan Kačer   nějak asi neudržel taktovku   či co. Ale v každém   případě za to nemohl sám.   Takže já děkuji za pro mne   hezkou vzpomínku na vlastní   mládí a hloupost, a psaní o   tomto díle opustil. A na   závěr konstatuji, že mi   vůbec nevadila absence děje,   ale vadily mi hloupé situace   s ještě praštěnějšími   dialogy.

Tento dramatický,   psychologický snímek mohu s   klidným svědomím označit   za totální nudu. Nepřišel   jsem ani na motiv, proč byl   natočen. Zde akorát   sledujete na plátně blbnutí   čtveřice mladých lidí.   Plus snad dám jen za Milušku   Voborníkovou. Tenhle film je   nepovedenec.

Když jsem stoupal v Bechyni   nekonečnými schody od řeky   Lužnice do „civilizace“ k   cíli, s povděkem jsem   využil odpočívadlo asi ve   třech čtvrtinách délky   těchto schodů. Na   odpočívadle mě upoutala   poměrně rozměrná mosazná   cedule oznamující, že zde   byl natáčen film „Jsem   nebe“ z roku 1970.   Samozřejmě jsem se musel s   tímto filmem, který jsem do   té doby neznal, seznámit. Na   konec se ukázalo, že scéna   na schodech je opravdu jen   velmi krátká epizoda z   tohoto filmu. Film je   nadepsán jako   „Příběh“, což je dost   odvážné, vzhledem k tomu,   že ve filmu není žádný   nijak hluboký příběh   zakotvený. Co je ale třeba   vyzdvihnout, že věrohodně   zachycuje atmosféru nudného   obyčejného letního dne na   českém maloměstě a že   jako hlavní hudební motiv   využívá zajímavou skladbu   Vodňanského a Skoumala   „Všechno je   proměnlivé“, kterou ovšem   pro film nazpíval Petr   Spálený.