Jsem nebe

Když jsem stoupal v Bechyni nekonečnými schody   od řeky Lužnice do „civilizace“ k cíli, s   povděkem jsem využil odpočívadlo asi ve třech   čtvrtinách délky těchto schodů. Na   odpočívadle mě upoutala poměrně rozměrná   mosazná cedule oznamující, že zde byl   natáčen film „Jsem nebe“ z roku 1970.   Samozřejmě jsem se musel s tímto filmem, který   jsem do té doby neznal, seznámit. Na konec se   ukázalo, že scéna na schodech je opravdu jen   velmi krátká epizoda z tohoto filmu. Film je   nadepsán jako „Příběh“, což je dost   odvážné, vzhledem k tomu, že ve filmu není   žádný nijak hluboký příběh zakotvený. Co   je ale třeba vyzdvihnout, že věrohodně   zachycuje atmosféru nudného obyčejného   letního dne na českém maloměstě a že jako   hlavní hudební motiv využívá zajímavou   skladbu Vodňanského a Skoumala „Všechno je   proměnlivé“, kterou ovšem pro film nazpíval   Petr Spálený.

Další z tipů, vyberu film namátkou, nevyšel.   Už názvu jsem se zalekl, ale los je los. Hned po   prvních minutách mi bylo jasné, do čeho jsem   to zase já starý vůl vlezl. Ale, zase jsem si   řekl, paní Hercíková v titulcích… No, v   každém případě mne zaujalo herecké   obsazení. To se povedlo. Ale jinak pan Kačer   nějak asi neudržel taktovku či co. Ale v   každém případě za to nemohl sám. Takže já   děkuji za pro mne hezkou vzpomínku na vlastní   mládí a hloupost, a psaní o tomto díle   opustil. A na závěr konstatuji, že mi vůbec   nevadila absence děje, ale vadily mi hloupé   situace s ještě praštěnějšími dialogy.

Tento dramatický, psychologický snímek mohu s   klidným svědomím označit za totální nudu.   Nepřišel jsem ani na motiv, proč byl natočen.   Zde akorát sledujete na plátně blbnutí   čtveřice mladých lidí. Plus snad dám jen za   Milušku Voborníkovou. Tenhle film je   nepovedenec.