Její hřích

No, halekání si tu člověk užije, to ano.   Jinak jde o skoro červenou knihovnu s poslabším   scénářem. Mne snímek ničím nezaujal, snad   jen pan Štěpánek stojí za zmínku, ale není   zde moc vidět. Za dvacet a to ještě s   přimhouřenýma očima.

Zita Kabátová byla za mlada pořádná kočka a   pokud si vzpomínám, tak její filmy měly něco   do sebe. Nesplývají v jednu čmouhu, ale každý   film je něčím výrazný a zapamatovatelný.   Dnes žije v rukách pečovatelů, je na svůj   věk velice bystrá a ještě ji nenavštívili   dva němečtí bratři, kteří již jsou   nakvartýrovaní u mnohých z nás...

Vzhledem k osobnosti režiséra jsem k tomuhle   filmu už předem přistupoval možná až moc   negativně, ale moje nepříliš vysoká   očekávání se stejně naplnila. Příběh ne   úplně špatný, i když za vlasy přitažený,   ovšem herci neměli co hrát a hlavně o čem   mluvit, dialogy byly zábavné jak noční zprávy   (což je škoda zvláště u Zdeňka Štěpánka   nebo Františka Smolíka). Ladislav Boháč   tentokrát s vizáží padesátníka navíc   nezapadal do své tehdejší škatulky   šarmantního milovníka. Ve vedlejších rolích   pak proběhly i některé hodně otřesné výkony   (Jola Djuričová? Kde ta se proboha vzala? Asi   nějaká sezónní kabaretní hvězda). Vedlejší   dějová linie v baru se odehrávala zcela   nezávisle na hlavní ose, až v závěru se   ukázalo, že spolu sice souvisejí, ale   nakombinované to bylo tak pitomě, že to stejně   nedávalo moc smysl. No, Zitě Kabátové to   slušelo vždy a všude, to je jasný. Takže   hodnotu to může mít snad jako připomenutí   mladé tváře a zpěvu Nelly Gaierové. Což je   ovšem na hodinu a půl trochu málo.