Jarka a Věra

Svým způsobem další z řady klasických   studentských komedií z předválečných a   válečných let, i když se děj přímo ve   škole neodehrává, s Ladislavem Peškem v jedné   z hlavních rolí, ve které je, pro něj v   typické roli sígra, jako obvykle doslova ve   svém živlu. Aby také ne. Tento snímek se   natáčel ve stejném roce jako ´Škola základ   života' (1938), a tak to jeho hraní šlo doslova   samo. I na dnešní dobu se jedná o výbornou   bláznivou komedii o sourozencích toho času na   prázdninách u rázné tetičky snažící se   vše kolem nich udržet pevnou rukou. Rošťák   Jarka se má doučovat pod dohledem domácího   učitele kvůli reparátu, což se mu samozřejmě   v době prázdnin nijak zvlášť nelíbí a   jedničkářka Věra zažije milostné vzplanutí   navzdory plánům tetičky jí provdat. Jedná se   o dějství, kde všechno souvisí se vším,   čímž jeden gag střídá druhý. Vzájemné   hašteření a rošťárny sourozenců připomenou   toto věkové období snad každému dospělému   člověku. Jedná se sice o druh příběhu dané   doby, ale svým humorem nestárne.

Komedie, u které se zrovna lámat smíchy   nebudete, ale přesto stojí za to. Postava   Jankovce byla ztvárněná panem Františkem   Paulem přímo nádherně. Pan Pešek se snažil,   ale scénář byl trošku poslabšího ducha.

Poměrně svižná veselohra, v níž jde sice   zase hlavně o "to jedno", tedy o vdavky   (to u Molièra konečně taky), leč o neotřelé   humorné nápady a komické gagy nouze není. Na   druhou stranu ovšem k úplné spokojenosti chybí   nějaký ten osten ironie nebo ostřejší hrot   satiry. Mladý budoucí profesor se na venkově   ujímá prázdninového doučování věčného   repetenta Jarky a činí tak formou zábavné hry   a zdravého pohybu v přírodě. Jsou to tedy   stejné metody, jejichž průkopníkem byl   Jean-Jacques Rousseau, tak jak je popsal ve svém   pedagogicko-filosofickém díle Emil čili O   vychování. A stejně pak Jarka ve škole   učební látku bezduše oddrmolil, jako kdyby ji   nabifloval vsedě zavřený v dusné místnosti, a   ještě za to dostal od nadšeného profesora   jedničku! Film obsahuje jednu malou chybičku ve   střihu (zkus ji najít!). Jinak mě překvapilo,   když jsem právě teď zjistil, že název této   komedie zní poněkud kostrbatě Jarka a Věra -   Já bych jej zrýmoval nejlépe na "Jarka a   Věrka", jak se přímo nabízí a jak jsem   jej vždy vyslovoval Já.

Taková nenáročná až dětská legrace. Vidět   dopsělé herce, jak diblíkují jako studenti.   Asi se tomu lidi smáli, ale dnes je ten film   zbytečný.

Příliš nepobaví, ani neurazí...
...je to prostě takový sentimentální   slaďáček typický pro prvorepublikové filmy.   Mladinká Eva Gérová v jedné ze svých   filmových rolí, nežli se po sňatku s dr.   Košvancem o pár let později vzdala filmové   kariéry. Takže tento film si spíše   připomínám hlavně díky její něžné   dívčí tváři a říkám si, jak by se   vyvíjelo její herectví a role v případě, že   by u filmové branže zůstala. Z ostatních rolí   stojí za pozornost přirozená komika Ladislava   Peška, jehož projev i v sebevíce kýčovitém   filmu zněl přirozeně a dokázal diváka   zaujmout.

Jarka a Věra
Ladislav Pešek jako student Jarka dělá v této   komedii problémy a velké starosti svým   rodičům i učitelům. V sextě studuje už   druhým rokem - a opět ho čeká další   opakování. Sestra Věra (Jarmila Gérová) je   vzorná studentka. Ale ani jí se problémy   nemohou vyhnout - se zamiluje totiž do Jarkova   domácího učitele, profesora Stáni   Maříka(Jiří Dohnal) do toho nám pěkně jak   jinak zasahuje všetečná tetička, která má   hodně peněz a tím také velké slovo u rodiny   Pšeničkových....