Hry a sny

Já bych skutečně rád   viděl dítě, které by u   toho vydrželo. Možná to   bylo určeno dospělým. Rád   bych viděl dospělého,   který by u toho vydržel.   Mimo mne, já musel.

O dětech
Nedoceněný film. Hodně   českých filmů je   nedoceněno především tím,   že vznikaly v nějaké době   a nová doba si myslí, že   jedn ona plodí hodnotné   umění. Je to chyba mladých,   dravých a někdy i hloupých,   kteří jsou nemocní   moderností. Film o dětech   pana režiséra Milana   Vošmika je nádherný,   rozdělený do dvou povídek.   Každá je silným příběhem   o dětské duši. První o   dětské úzkosti, druhá o   hře dětí na odpovědnost.   Viděl jsem tento film koncem   padesátých let a později   jako dávno dospělý jako   retrofilm. Dojem byl stejný,   umocněný o hlubší   pochopení tohoto filmového   díla. Před časem jsem četl   vyjádření jednoho   filmového historika, který   se vyjadřovakl o filmu   vcelku pohrdavě, že jde o   film pro sentimentálně   naladěné dospělé. To je   moc smutné, opravdu.

Málo hraný film hodící se   do předvánoční atmosféry.   Hlavně kvůli první povídce   ze dvou. Hlavními interprety   jsou pětileté děti. A ty   před kamerou excelují. Pro   režiséry filmů největší   noční můrou je práce s   dětmi a se zvířaty. Zde se   spolupráci zadařilo. Michal   Staninec se svých rolí   zhostil natolik, že ho snad   každý divák by chtěl mít   doma.
Toto miloučké   dílo může sledovat celá   rodina a pobaví se.