Hořící keř [TV minisérie]

Hořící keř je neuvěřitelně slabý film
Jan Čulík

Přátelé mě v úterý večer   donutili, abych strávil 75 minut svého života   sledováním filmu Agnieszky Hollandové o Janu Palachovi   Hořící keř. Musím se přiznat, že něco tak špatného   jsem už dlouho neviděl. Film mi působil podstatné   duševní utrpení a po 75 minutách jsem ho vypnul. Ani   přátelé mě nemohli přesvědčit, abych se trápil dál.  

Film je povrchní, kýčovitý,   manipulativní. NUDNÝ. Nezaujme. Hlavním problémem je,   že mladý scénárista není schopen napsat hlouběji   prokreslené postavy. Filmem se pohybují papíroví panáci   bez hlubší motivace. Vývoj filmu je předpověditelný a   přehnaně explicitní. Nic není ponecháno náznaku,   všechno se musí říct dlouze, opakovaně a doslovně, aby   to "divák pochopil". Divák vždycky předem ví,   co bude následovat. Film v první hodině v podstatě nemá   děj, pojednává se pouze o šoku, který způsobilo, že   se Palach polil hořlavinou a upálil, a o reakci jeho   rodinných příslušníků a do určité míry i   společnosti, jenže ta je vykreslena útržkovitě,   neúplně a na základě stereotypního kýče. Je zjevné,   že osmadvacetiletý scénárista prostě nemůže mít   životní zkušenost na to, aby napsal psychologicky   přesvědčivou charakteristiku postav. Dlouhé desítky   vteřin jsou plýtvány na ploché scény, jejichž význam   a vyznění je jasné už po několika sekundách -   nesnesitelně dlouhá je například scéna odebírání   posmrtné masky Janu Palachovi. Přitom se film snaží   diváka emocionálně manipulovat, jenže nemá hloubku,   jíž by dokázal na diváka zapůsobit. Film je statický.   Když konečně Palach zemře ("On umřel!!") :) ,   scény jsou natolik přehrávány, že v divákovi budí   smích.

Šokovala mě nízká dramaturgická   úroveň. Ve filmu jsou samozřejmě historické   nepřesnosti, ty ale nejsou na tomto snímku to nejhorší,   horší je chabá propracovanost postav. Co se týče   historických nepřesností, film manipuluje neznalého   diváka, protože mladý scénárista zřejmě slyšel ve   škole, že komunismus rovná se útlak, a tak se ve filmu   snaží postavit režim proti normálnímu obyvatelstvu,   proti obyčejným lidem. Nic nemohlo být dále od pravdy. V   lednu 1969 byl český národ a KSČ stále ještě   sjednoceni a veřejnost svým politickým představitelům   věřila - i když samozřejmě věděla, že jsou pod   sovětským tlakem. Ve filmu se to v jednom okamžiku mihne   v jakési dobové rozhlasové reportáži: média a   politikové stále ještě podporují "socialismus s   lidskou tváří". Film se ovšem snaží ahistoricky   naznačovat, že režimní představitelé byli totalitní a   obyčejným lidem nepřátelští. Ne v lednu 1969, o čemž   konec konců mohli svědčit studenti, kteří s Palachem na   smrtelné posteli mluvili, jako Jan Kavan či Luboš   Holeček. Potíž je, že to byli přesvědčením   levičáci, a tak museli být z filmu vyzmizíkováni a   namísto nich byla vytvořena neslaná-nemastná fiktivní   postava Ondřeje Trávníčka. Bylo důvodem jejího vzniku,   aby byla zamlčena jména Luboše Holečka či Jana   Kavana?

Ve filmu se mihne na zdi   komunistický plakát s nápisem VÍTĚZNÝ ÚNOR. Je to   lež. V lednu 1969 nikde nevisely propagandistické   komunistické plakáty, to je záležitost až od roku 1970.   V pražských ulicích jezdí nezřízeně ruští vojáci v   gazících. To je taky lež. V Praze žádná posádka   okupačních vojsk nebyla a Pražané od prvního týdne v   září 1968 žádné sovětské vojáky neviděli a   nepřicházeli s nimi do styku. Na schodišti pražské   Filozofické fakulty Univerzity Karlovy odstraní ve filmu   student bronzovou bystu V.I. Lenina a nahradí ji Palachovou   posmrtnou maskou. To je taky lež. Je naprosto absurdní se   domnívat, že na tomto místě byl v osmašedesátém a v   devětašedesátém místě Lenin! Proboha, FFUK byla   absolutním centrem reformních snah. Jak to, že to   scénárista neví? Od jara 1968 na tom místě stála bysta   T.G. Masaryka.

Smrt a pohřeb Jana Palacha   jsem zažil, když mi bylo šestnáct let. Je to dávno.   Přesto však z toho mám do dneška nezapomenutelný   zážitek, který je daleko hlubší a mnohostrannější   než tento slabý, kýčovitý a při sledování utrpení   působící, špatný film.

Děsí mě, že   kulturní úroveň v České republice poklesla tak nízko,   že tento šunt - zjevně čistě z ideologických důvodů   - někteří budou vychvalovat do nebe. (Ale je vlastně   jedno, co si myslí pražská kavárna, kolikrát už se   zesměšnila a znemožnila - pamatujete, jak všichni   odsoudili Havlův film Odcházení a po Havlově smrti ho   zase začali chválit? Anebo jak pražský Pen klub zpíval   "Kníže má lidu blíže..." :) Hořící keř je   bohužel špatný film. Ti, kdo ho vychvalují z   ideologických důvodů, se vracejí do stalinských   padesátých let. Reagují na představu, že je film na   "posvátné" téma a snaží se ignorovat   skutečnost, že film toto pro ně "posvátné"   téma zesměšňuje a poškozuje.

Zdroj:   http://www.blisty.cz/art/71956.html