Helena v krabici

V době svého vzniku   fascinující, až drastický   film, plný zvratů, ze   kterého je jasně vidět, že   se jeho režiserka Jennifer   Lynch "potatila" po   svém slavném otci -   režiseru,producentu,scénári   stovi,herci,zvukaři i   střihačovi - Davidu   Lynchovi. ( Z jeho   neuvěřitelně plodné práce   mj.úžasný seriál:   Městečko Twin Peaks, filmy   Zběsilost v srdci, Mulholand   Drive,nebo i Sloní muž)Pro   zajímavost uvádím, že role   Heleny byla původně   nabídnuta Kim Basingerové,   která ji odmítla.

Film mě opravdu   neuvěřitelně zaujal. Lehce   erotické podání neurazí a   podtržené písničkou   Sadennes od Enigmy, rozproudí   i toho nejchladnějšího   člověka. Obzvláště, když   ji pustí ve scéně, kdy si   Nick užívá se ženou vedle   krbu, ve kterém plápolá   oheň a v pootevřených   dveřích je sleduje Helena na   vozíku. Nepatřím sice mezi   lidi, který by tento druh   filmů sledovali, ale tohle   prostě nešlo nevidět. Jen   je škoda, že už ho dlouho   nedávali. Jen mi ten děj   přijde trochu nedomyšlený.   Nick touží po Heleně, ale   ona po něm ne. On jakožto   chirurg si odnese Helenu po   dopravní nehodě domů.   Přišla o obě nohy a tak se   o ní stará s láskou. Ona si   ale nepřipouští fakt, že   by se do něj mohla zamilovat   atd. Marné pokusy o útěk   Heleny. Divné mi přijde, že   se ani po jednom nikdo   nesháněl. Prozření přijde   až na konci filmu.

Trochu tajemný a hodně   morbidní, ale hlavně plytký   příběh o jedné   rozmazlené, uječené   krasavici a úchylném   chirurgovi.
V podstatě   se celý film točí kolem   nevyslyšeného přání   zjevně psychicky narušeného   Nicka, který "svou"   Helenu miluje tak majetnicky,   že si ji po tragické nehodě   uvězní doma- v krabici.
Celé je to slátanina,   ale úplným fiaskem zavání   samotná operace, resp.   amputace Heleniných končetin   po autonehodě a následně i   morbidní odebrání rukou v   domě bez zdravotnického   vybavení i personálu   (famózní chirurg   nepotřeboval ani sestru).
Sledovala jsem tento   docela vychvalovaný snímek   částečně ze zvědavosti a   čekala jsem nějakou   symboliku nebo skrytou   myšlenku, ale nic. Kromě   smyslné Sherilyn Fenn,   koupající se ve fontáně   (škoda tak úžasného   účesu), která touto scénou   kopírující slavnou scénu   ve Felinniho Sladkém životě   (1960) zaujala určitě nejen   Nicka - nic moc.

Pouhé filmové torzo.
Jedna malá nevinná bouračka   a jedna velká provinilá, až   chorobná láska. Když se   tohle potká v příběhu a   pak se to poněkud přežene   se zamilovaným tokáním a   profesionálně zvládnutým   chirurgickým ořezáváním   (v mém Pat&Mat provedení   by určitě neměla všechny   pahýlky stejně dlouhé, asi   bych na ní - sice k její   smůle, ale k potěše   ujetých diváků - zapracoval   jak Laurel a Hardy na živém   plotu) dostaneme ve výsledku   sice filmové torzo, nicméně   torzo, které je stále   ještě k pomilování (sic!).   Ne, nemyslím Torzo Jupitera,   to mi může bejt ukradený   ;-). Mám na mysli na omak   teplé, živé torzo. Torzo   Heleny v krabici...
  Mimochodem, tohle taky   Jennifer ve scénáři krapet   odflákla. Například mnou   navrhovaná scéna Nicka na   poště, jak olizuje a na   velkou krabici lepí nálepku   „Neklopit!“ by mohla   patřit k (částečným)   klenotům světové   kinematografie. Ale jinak   tento film rozhodně   doporučuji ke zhlédnutí.   Například v pondělí, když   je v muzeu bizarností   zavřeno a člověku doma   zbůhdarma reziví   chirurgické nástoje z   nerezoceli, a jeden zkrátka   nudou neví, co by...
Pod všechny výtky   profesionálních recenzentů   se sice podepisuji, klidně i   vlastní krví, ale stejně   mě ten film docela bavil.   Dokonce jsem prožil i chvilku   silného dojetí a   natěšeného očekávání   strhujícího finále s   nějakou tou sice malou,   ořezanou, ale přece jen   katarzí ... Nick totiž   zjistil, že na to, aby se mu   jeho chirurgický nástroj   postavil a fungoval, zřejmě   neměl zbytečně ztrácet   čas s jejími končetinami,   ale... A Helena, původně   pláňka, nyní již   dostatečně zušlechtěná,   až člověk následně   očekává nějaké to   roubování (že by námět   na druhý díl? Doufám, že   ne. Nebo si po jeho natočení   budu rvát vlasy nad   honorářem, který jsem mohl   mít) se rozhodla sestoupit   (heh...) z piedestalu   submisivní, nyní už doslova   jen kozaté pipky, a pěkně   si Nicka psychologicky   vychutnala. Vzpomněla si   zřejmě na kapitolu z   příručky „Nikdy neházej   flintu do žita, i když už   nemáš čím házet“ s   názvem „Jak psychicky   vykolejit svého mučitele   snadno a rychle“ a dávala   mu to, holka jedna   odlehčená, ale stále   vlastnící to, co je na   ženách nejzajímavější   (no styďte se - já myslel   hlavu) docela sežrat. A když   ne docela, tak alespoň   částečně určitě.
Ale Jennifer Chambers   Lynch, režisérka a   scénáristka v jedné osobě,   si zřejmě před započetím   operace zapomněla kromě   rukou opláchnout i hlavu   (studenou) vodou a taky při   psaní scénáře si zřejmě   nedostatečně ořezala husí   brk. Takže svému   amatérskému vykrádání   jiných filmových námětů   nakonec tím naprosto   stupidním, nesmyslným   závěrem, lacinějším než   maso z nuceného výseku,   nasadila korunu. I když už   skoro nebylo na co   nasazovat... Klasický   případ filmu, kde jeden   jediný střih pár minut   před koncem a zahození   ustřihnutého finále filmu   do popelnice mohlo naopak film   zachránit před odvozem do   kafilerie.
Závěrem:   moje hodnocení sedmi   hvězdami je naprosto   neobjektivní a VCELKU ujeté.   Oceňuji zejména odvahu   režisérky pokusit se   natočit podle částečného   námětu celý velký film. A   taky jsem nic podobného   ještě nikdy neviděl. A   jestli jsem divnej? Asi jo.   Teď jde jen o to, jestli   úplně nebo pouze   částečně.
P.S.   omluva za délku, ale bylo tu   dost místa (teprve čtvrtej   komentář). Když tak ho   příležitostně trochu   ořežu :-)

Zajímavý a neotřelý   filmový počin. Trochu   morbidní ale rozhodně to   stojí za zhlédnutí.   Charismatický a trochu   démonický Julian Sands je   skutečně třída.

Je libo ženu v krabici?
Trochu bizardní námět na   film o muži posedlém jednou   ženou kterou by byl ochoten   zmrzačit jen aby s ním   zůstala. Sice se nakonec   ukáže že to byl jenom sen   což trohu schazuje pointu   filmu. Ale jinak se na to dá   podívat bez větší újmy.   Žádný gore tu nenajdeme.