Hej rup!

Nejlepsi film s Voskovcem a   Werichem, nezapomenutelne gagy   ve stylu grotesky, ale slovni   humor a vubec vse vytvari   dokonale harmonicky celek,   ktery se proste neomrzi.

Tohle je určitě ten   nejlepší ze čtveřice   filmů, které spolu Jan   Werich a Jiří Voskovec   natočili. Jeho děj reaguje   na vrcholící důsledky   světové hospodářské krize   ale závažné téma   prezentuje s odzbrojujícím   humorem. To je zásluha   režijního pojetí Martina   Friče. Výborná a hlavně   nadčasová zábava jako   ostatně téměř vše co   spolu V+W stvořili.

Co dodat?
Klasika,   která přetrvala a jistě   nadále přetrvá celé   věky.
Film se mi   líbil už od malička a trvá   to vlastně dodnes.Písničku   "Hejrupáků" zná   snad každý.
Tento   film jistě dostane nálepku -   Nezapomenutelný...

Werich s Voskovcem, spolu toho   ani moc nenatočili, ale tento   film je na srandu vděčný a   divák je spokojen. Byl   natočen v době, kdy ve   světě vrcholila krize a lidi   neměli co do huby a když se   tam mluví, jaký je ten stroj   dobrý - vždyť je to   maslostroj, už se mluví o   komunistech, Werich, by si   tehdá nechal určitě od nich   do něčeho mluvit...

Snímek humoristické dvojice   Voskovec & Werich   myšlenkově představuje   kolektivizaci a boj proti   nezaměstnanosti. Dalo by se   plně říct, že se jedná o   agitku v boji proti   kapitalistické   nespravedlnosti a těžko   posoudit bylo-li tomu   skutečně tak. Snímek má   stejný námět, jako ruský   film ´Generální linie´   (1929), ve které se chudé   ženě Marfě po několika   neúspěších podařilo   přesvědčit zemědělskou   komunitu, aby ovlivnili svůj   další osud. A vybudovali   družstvo, postupně   rozšířili výrobu a jak   jinak, jejich životní   úroveň se náležitě   zlepšila. To samé máme tu,   jen se jedná o chudé dva   nezaměstnané chlapíky,   původem z rozdílné   sociální vrstvy, právě v   podání Voskovce a Wericha,   kterým se hned na poprvé   podařilo přesvědčit chudé   dělníky, aby taktéž   ovlivnili svůj další osud.   Dostavili nedokončený dům,   ve kterém se zabydleli,   vybudovali družstvo s   postupně se rozšiřující   výrobou a i jim se životní   úroveň náležitě   zlepšovala. Hlavně začal   konkurenční boj s úhlavním   podnikatelským nepřítelem.   Voskovec s Werichem však do   celého děje samozřejmě   také zakomponovali několik   skečů a humorných scének,   které pobaví i dnes. Asi   nejznámější scénka je o   stříhání živého plotu,   ale na výběr je toho   skutečně hodně. Film má   tedy, kromě humoru,   moralizační strukturu v   době hospodářské krize a   velké nezaměstnanosti.   Inspirace s výše jmenovaným   ruským snímkem je zřejmá,   avšak buď jak buď,   humoristická dvojice V&W   to vzala po svém,   očekávaně pobaví a to je   hlavní. Kritika doby spojená   se satirou je ukázková a ve   své podstatě inspirativní i   dnes.

Bývalý továrník Simonides   a dělník Filip bojují proti   svému konkurentu Worstovi   poctivostí a prací a nakonec   nad ním zvítězí a   získají jeho podniky.   Klasická veselohra trojice   Werich, Voskovec a Frič.

Tento film som videl ešte ako   mladý chlapec a veľmi sa mi   páčil. Nedalo sa zabudnúť   na scénky ako hodinky   padnuté do kotla smoly,   nezastaviteľný valec, či   prevážané mlieko na starom   rozheganom aute, zmenené na   maslo. Dlhé roky som sa   nevedel dostať k tomuto filmu   a môžem povedať, že   napriek desiatkam rokov nič   nestratil na mojej obľube.   Werich a Voskovec mu dali   dušu a srdce a vďaka ich   nápadom a rôznym vtipným   situáciám si musel získať   veľkú priazeň divákov i   filmových kritikov. Boli tam   síce aj pasáže, ktoré   vzbudzovali dojem, ako keby   išlo o rozprávku, ale v   žiadnom prípade to neubralo   na kvalite filmu.

Mírně sociálně laděný   film u něhož je děj sice   spíše průměrný, ale   dohánějí to herecké   výkony. Chcete-li se pobavit   zajímavým humorem, máte   příležitost.

Kterak snažení jednoho   zchudlého milionáře   partičku dělníků ke všemu   přivedlo... Jak vidno, krize   ve třicátých letech   samozřejmě inspirovala ty   pravé (V+W) a ti dokázali   vytvořit zábavu, která se   zbytečně neutápěla v   patosu, slzách ani   melancholii a ukázali, že to   jde, když se za to vezme!!!   Památná scéna s   plotostřižnou a na plošině   mluví za vše.

Já bych řekl, že toto je   asi nej ze všech filmů této   dvojice. Není to nic   světoborného, nesmysl vedle   nesmyslu, ale přesto to   legrace je. Nikdo se   nenamáhá nic vysvětlovat a   děj v poklidu jede. Z čeho   asi žili ti lidé, nemaje   práci, když stavěli ten   dům? A jak věděl Filip, kde   zajatého Jakuba najde? No,   nevadí, film je určen k   zábavě a ne přemýšlení.

Z této tzv.   "komedie" je jasně   vidět, že komunismus k nám   nespadl v únoru 1948 jen tak   z nebe; nejdůležitější   složka společnosti -   intelektuálové - byla už   dávno předtím rudá až za   ušima; lidužel ne hanbou.   Takováto uvědoměle   optimisticky upracovaná   "veselohra" se snad   hodí už jen do muzea   Klementa Gottwalda.