Obsah filmu Jmenuji se po tátovi
Studentka ekonomie Jana (
Tereza Brodská) má své obyčejné starosti, drobné rozmíšky s matkou kvůli ambicióznímu příteli Markovi (
Gustav Bubník). Do jejího života však náhle zasáhne matčina smrt při autohavárii. Vysvětlení, že matka přehlédla dopravní značku se Janě zdá nedostatečné, a tak se sama pustí do pátrání, aby zjistila, co se opravdu stalo… Co bylo příčinou, že tak zodpovědná žena, jakou Eva Stropková (
Jana Štěpánková) byla, zavinila sama nehodu? Mohla jí být matčina nesmlouvavá snaha prosadit spravedlnost, nebo přítomnost neznámého spolujezdce v jejím autě?
Česká televize
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 5 / 10
Přidáno: 8.10.2020
Tohle televizní drama režiséra Jaroslava Dudka jako kdyby skoro ve všem zůstalo nějak na půl cesty. Příběh zůstal víceméně otevřený jako kdyby si ho měl každý divák dotvořit sám podle své nátury a to čemu se dříve říkalo "společenské poselství" zůstalo také jenom v náznacích (u J. Dudka velmi nezvyklé). I herecky je to nedotažené. Jana Štěpánková je sice precizní ale většina ostatních nevyjímaje rutinéry jako jsou (či spíše byli) Bořivoj Navrátil, Petr Pelzer nebo Viktor Maurer působí jako kdyby hráli se zataženou ruční brzdou. Kapitola sama pro sebe je pak Tereza Brodská. Už tady se začínalo ukazovat, že její talent se vytrácí někam do nenávratna a její výrazový rejstřík bude pozoruhodně úzký (což se v následujících letech plně potvrdilo). Vzhledem k režisérovy a kvalitě obsazení jsem čekal určitě víc než veskrze průměrnou podívanou.
Hodnocení: 1 / 10
Přidáno: 11.9.2016
Naštěstí krátká podivnost s neustále brečící hlavní hrdinkou, retrospektivami a pokus o psychologický film. No, viděl jsem horší. Takže jako plus hodnotím to, že to bylo milosrdně krátké a sem tam se objevil záblesk herectví a zajímavosti. Ovšem toto malinké plus strhávám za debilní konec, kde se vůbec nic nevyřešilo.
Hodnocení: 4 / 10
Přidáno: 2.2.2009
Mě tohle moc nepřesvědčilo, přestože osobnost režiséra a herecké obsazení zněly velmi slibně. Příliš uměle vytvořené drama, v němž se mnoho mluví - filozofické myšlenky se střídají s příliš úzkoprsým a přízemním pranýřováním socialistických praktik. Jana Štěpánková okouzlující jako vždy, zatímco Tereza Brodská mě mnohem více baví dnes - tady to bylo takové postpubertální oplácané nedochůdče. A Gustav Bubník jakoby zapomněl, že není v divadle, ale před kamerou.