Gagarin: První ve vesmíru

U tohoto filmu asi hodně bude   záležet jaký při jeho   sledování zvolíte úhel   pohledu. Zapůsobí jinak   pohledem fanouška dobývání   vesmíru a úplně jinak   optikou   politicko-propagandistickou.   Já jsem zvolil pohled   milovníka životopisných   filmů a jako takový jsem byl   spokojen.

Jurij Gagarin jako první   člověk na světě letí do   vesmíru a během toho   vzpomíná na minulost. Jedná   se o první filmovou biografii   Jurije Gagarina, navíc   schválenou jeho rodinou.   Snímek nepředstavuje nic   jiného, než první kroky   lidstva na cestě do vesmíru   přímým osudem prvního   kosmonauta a zároveň boj za   právo být první. Příběh   má tři dějové linky   poukazující na Gagarinovo   dětství, na dobu složitého   výběru letce, který poletí   a těžkého tréninku a   samozřejmě na let samotný.   Bohužel se jedná o   jednoduchou vyprávěnku, sice   s velkým rozpočtem, ale   jakoby to bylo určeno spíše   pro televizi. Děj je hodně   zkratkovitý a bez patřičné   atmosféry dramatu a   nějakého napětí. Jen   ohromná radost z nadšení a   pochopitelné vlastenectví.   Poctu tohoto letu dali tvůrci   i stopáží snímku. 108   minut trval let a 108 minut   trvá i tento film.   Samozřejmě se nezapomnělo   také na nějaké ty archivní   záběry, které se do   výsledného filmu použili.   Není jich ale moc, takže   nijak neruší. Dobové   fotografie během   závěrečných titulků už   jsou tradicí. Za uznání   stojí, že se tvůrci   snažili dát dohromady herce,   kteří po úpravách v   maskérně byli původním   protagonistům vcelku   podobní. Jako filmová   připomínka vesmírné   události lidstva funguje   dobře, ale to je asi tak   všechno. Z filmu chtě   nechtě číší chaotičnost,   takže mnohdy je těžké   rozpoznat, z jakého období   která scéna zrovna je. Nic   naplat, po shlédnutí asi   celý tento počin, po   divácké stránce, přejde do   zapomnění.

Tak trochu tendenční, trochu   moc nudné, trochu moc   dlouhé, nu což. Ale film má   své kvality, to zase jo.

Od potvrzení tvrzení, že   Země je kulatá, považuji   lety do vesmíru (krom těch,   co mi umožňují být on-line   a čučet na bednu) za   zbytečnou kratochvíli,   zatíženou astronomickými   výdaji, jejichž   smysluplnější využití by   lidstvu pomohlo v pevnějším   stoji na zemi a tímto bych   kosmický prostor přenechala   mimozemšťanům, kteří jsou   přeci jen lépe technicky i   biologicky vybavení, že...   Nicméně, u Gagarinova   pokusného výletu ke   hvězdám se zcela vzdávám   výhrad, ač nebyl úplně   prvním, ale vzhledem k tomu,   že si Lajka coby   nedobrovolný astronaut své   vesmírné dobrodružství   naprosto neužila, budiž   Jurimu přáno... například   záživnější formu hrané   oslavy jeho odvahy, které je   propíraná heroická hudba   ještě malá. Hojně   zmiňovaného patosu bylo tak   poskrovnu, že jsem ho málem   přehlídla, víc mi vadil   Gagarinův "švitořivý   optimismus", jak trefně   kdosi podotknul a tak nějak   učebnicově strnulé,   suchopárné podání - bez   napětí v přípravách, bez   emocí na orbitu - které si   toto zasloužené prvenství   určitě nezasloužilo.   Škoda, no.