Fany

Dojemný a nesmírně lidský   příběh, ve kterém   excelují Jiřiny Bohdalová a   Jirásková. Kdo se nevcítí   do Fany, jakoby nebyl   člověkem.

Není to typ filmu, který   bych miloval. Navíc Bohdalka   mi poslední dobou nějak   vypadla z oka. Kousek filmu   jsem viděl, ale nebavilo mě   se na to dívat.

Nádherný film, skvělá   Jiřina Bohdalová a skvělá   Jiřina Jirásková, dva   rozliční lidé a přesto je   spojovalo velké pouto , nejen   sesterské, ale obyčejné   lidské. Obě ženy si   navzájem obohacovaly svůj   život a pak, ta dojemná   scéna se psem. Pořád jí   mám před očima. Film , na   kter nelze jen tak zapomenout.

Fany
Herecký koncert paní   Bohdalové a Jiráskové.   Emotivní příběh, smutný i   úsměvný. Přinutí   člověka k zamyšlení.

Co dodat? Excelentní výkony   všech zúčastněných. Ono   fakt asi není co dodávat.   Jen ten   konec…20131102 9136/9307

Proč ... ?
Další z řady filmů   (Václav, Requiem pro panenku,   Den pro mou lásku, apod.)   který kdyby se nenatočil,   nic by se nestalo ...   nepobaví, nepotěší,   zbytečná reklama, zbytečně   reprízovaný ... Další z   českých filmů, na které mi   pasuje nálepka   "Proč?" Proč byl   vůbec natočen? Prvotním   historickým úkolem české   kinematografie bylo diváky   příjemně pobavit, později   i poučit. Ani jedno tento   špatný pokus o komedii   nesplňuje. Film o ubohosti.   Navozuje pocit ztráty času   při jeho sledování.   Zbytečně vyhozené peníze   ...

I když se tvůrci filmu   snažili o něco kvalitního,   obsadili hvězdy, vzali   "velký" příběh,   tak se jim to stejně   nepovedlo. Pro mě to bylo tak   nepřesvědčivé, že mi to   místy připadalo až trapné.   Nevadilo by mi to ovšem,   kdyby film nedostal cenu.   Svědčí to jedině o   bídném stavu české   kinematografie v tomto   žánru. Velice mě to mrzelo.

Uznávám umělecké kvality   filmu, ale pokud u nějakého   snímku nemám potřebu ho   znova vidět, jak ho mám   hodnotit? A takových je   spousta.

Paní Bohdalovou jsem vždycky   měla spíš za estrádní (a   vynikající estrádní)   umělkyni,ale tady mě opět   přesvědčila, že je také   PANÍ HEREČKA. Moc hezký   příběh mentálně   zaostalé ženy, která   navzdory svému postižení v   lecčems převyšuje i svoji   vysokoškolsky vzdělanou   sestru.

Když dva dělají totéž,není to totéž
Nejde to jinak,abych tento   film nepřirovnal k   Rainmanovi.Přímo se to   vybízí,když je to česká   napodobenina.Pár   příjemných momentů se tam   najde,ale závěrečná   nelogičnost je do očí   bíjící.Co tím mám na   mysli?Za celý film (!)   primářka Venclovská   neprožila ani jednou s Fany   nějakou opravdu mimořádnou   chvíli,dobrodružství,souzn?   ?ní duše a na konci filmu je   ze smrti Fany naprosto   odepsaná.To je opravdu   hrůza.

Na jednu stranu se strašně   smějete a na druhou stranu si   říkáte - to je děs. Tento   český film mě opravdu   sebral. Pomohl mi tak trošku   nahlédnout do života trochu   "jiných" lidí. Pan   Divoký byl vynikající :).   Nad výkonem Bohdalové se   upřímně klaním :))

Velice silný příběh jedné   poblázněné stařenky Fany,   která má velice ráda   zvířata. Dokonce si vzala   psa. Své uspořené peníze   chtěla dát na výstavbu   psího útulku, ale její pes   jí vbíhá do silnice a ona   běží za ní. Nepozorný   řidič dodávky sráží Fany   a ta je na místě mrtvá.   její sestra, primářka se   rozhodne, že Fanyni peníze   dá na útulek místo ní.   Bylo to totiž její poslední   přání. A primářka, která   nechtěla psa v bytě se   nakonec slitovala a Faniho psa   si bere k sobě domů.

Pokud si myslíte, že   starší dámy už patří do   starého železa, jste na   velkém omylu. Takovýhle   skvělý výkon čekal na tyto   dámy snad celý život. Jak   člověk může spadnout na   kolena a nestratit i humor, to   nechápu. Prostě dámy -   tleskám.

Ač jsem ze začátku slyšel   Křemílka a Vochomůrku brzy   ten pocit přešel. Životní   role Jiřiny Bohdalové v roli   Fany. Po právu ohodnocena   Českým lvem.

Mám úchylku na scény, kdy   umře někdo z hlavních   hrdinů. A tady, jak se ozve   zvonek, Jirásková otevře,   za dveřma smutně čekající   vlčák, načež ona, dosud   nepřítelkyně domácího   zvířectva praví:   "Pojďte dál, pane   Divoký," to je prostě   něco dokonalýho. Dá se pár   věcí tomuhle filmu vytknout,   vím, že tenkrát před lety   mě rušilo angažování   Miroslava Donutila v době,   kdy bylo všude   předonutilováno, dnes mi to   už tolik nevadí. Dnes už si   užívám herecký koncert   dvou Jiřin.

Ako svet dokáže byť krutý...
Veľmi krásny a dojímavý   príbeh, plný emócií a   poučenia. Pre mňa je   dôležité, že si tento film   rád pozriem znovu a nebudem   sa pri ňom nijako nudiť, no   znovu sa vcítim do kože   hlavných hrdiniek a budem   prežívať ich trápenia,   bolesti i štastia spolu s   nimi, s miernou iróniou, s   troškou humoru, no i   tragédie. Film naozaj   odporúčam každému,   zvlášť náročnejšiemu   divákovi...