Muži nestárnou

"Prosím vás, zeti, dejte mu ji. Dejte mu   ji, ať už je jednou v rodině pokoj. Nebo si ten   člověk počká ještě na jednu generaci."   Dobře promyšlená úsměvná romantická komedie   odehrávající se po tři generace jedné rodiny.   Příběh by se tak dal rozdělit na tři dějové   etudy, tedy právě z období každé generace,   které mají jedno společné. Tím je nějaký   Stáňa Jarský. Vlivem daných okolností v   každé generaci žádá o něčí ruku. Na 40.   léta skutečně příběh jen lehce úsměvný,   ale vyobrazený v plné perspektivě. Dobrá   nálada a neustále úsměvy všech protagonistů   jsou typické aspekty na filmovou tvorbu své   doby, takže v tomto směru je potřeba se na   snímek dívat okem shovívavým. Atmosféra je   nedramatická, avšak v jádru věci hodně   povzbudivá. On ten příběh původního autora,   pro divadelní inscenaci, Jana Patrného je   postaven tak dobře, že je skutečně divák   zvědav, kam až to zajde. Závěrečná věta z   úst herečky Zity Kabátové tak vyznívá jako   nejlepší tečka, která pobaví nejvíce a při   odchodu z kina se museli diváci smát ještě   hodně dlouho.

Helena, Jiřina a opět Helena
Vtipná komedie, která je populární i po   dlouhých 70-ti letech, kdy byla natočena.   Neobvyklá generační zápletka, ve které si   nestárnoucího Stáňu postupně   "přebírá" matka, dcera i vnučka... A   zatímco dámy byly starší a upjatější, u   Jarského byla tendence přesně opačná - od   nesmělého uctivého studentíka se přes   odvážného třicátníka dopracoval až k   exhibičním projevům pána v letech na   provinční plovárně (ostatně z té věže tam   všichni skákali jako olympionici). Nejslabším   místem tohoto poměrně zajímavého snímku se   mi zdály diblíkovské projevy mladých   sle(pic)čen, které sice do bazénu nevlezly, ale   v jednom kuse splašeně pobíhaly sem a tam,   unyle vzdychajíc nad úúúžasným postarším   panem tajemným (upřímně Gustav Nezval byl   daleko větší štramák). Pochopitelně   největší kráskou byla "nejstarší"   Zita Kabátová, velice zajímavá byla až   neskutečná podoba malé Jiřinky s Jiřinou v   dospělosti a příjemným bonusem byli členové   Ligy mravnosti. Na tuto inteligentní komedie   časově vystihující "zlatá léta 20.   století" se ráda podívám při každé   její repríze.

Příjemný laděný film, který se dá vidět   častěji, Zita Kabátová a nestárnoucí Jan   Pivec jsou devizou filmu. Přivřeme jemně očka,   zasníme se, a bude nám dobře u srdce. O   mužích, kteří nestárnou, když Stáňa   nemůže dostat ženu svého srdce, tak si počká   až na vnučku...

Tento film má u mě jedno z nejvyšších míst   popularity a možná i z ješitnosti. Mě se   líbí ten nápad milostná vzplanutí v cestě   časem.Je příjemné sledovat mladého   studentíka Stánˇu s krásnou paní Helenou,   zanedbávanou svým manželem. Po létech se   setkáváme s dcerou Jiřinkou, a nakonec s   vnučkou Helenkou. Můj oblíbenec Jan Pivec je   prostě frajer a především krasavice paní Zity   Kabátové, to vše dělá z filmu příjemnou   podívanou.

Veľmi krásny romanticko ladený film, v ktorom   ma upútal najmä Jan Pivec a nádherná Zita   Kabátová. Scenár ma trochu sklamal, nakoľko   som očakával zápletku ľubostného vzťahu   uvedených dvoch osôb. Večne mladý Stáňa   Jarský nakoniec svojím šarmom dobyl srdcia   troch generácií žien jednej rodiny. A hoci som   bol smutný, že zrazu krásná Zita Kabátová sa   zmenila na babičku, obdivujem maskéra, ako to   dokázal urobiť z 29 ročnej mladej krásnej   ženy.

"Komedie" trochu posmutnělá, na   milostné drama naopak příliš rozpustilé.   Scénář trochu připomíná nejlepší zápletky   povídek Guy de Maupassanta, ale ten to uměl   podat mistrnou zkratkou, krásnými větami a   ještě do toho vložit hluboké filosofické   úvahy - tento film nemá nic z toho. Co vidíme,   je jen protahovaná tzv. podpásová kultura, tj.   kultura, která se odehrává jen od pasu dolů.   Odporné. Stále jen o tom "jednom".   Rodina je před úpadkem, a tak nezbývá než to,   "co jednou v životě potká každou ženu:   provdat se za syna bohatého továrníka",   tj. být kurvou. Ať žije počestná   prostituce!
Dobrou práci odvedli maskéři:   Devětadvacetiletou Zitu Kabátovou se jim   podařilo přelíčit na babičku tak věrně,   jako opravdu později ve stáří vypadala.

Zvláštní, ač nemám ráda příliš zamilované filmy...
...zde je to čestná výjimka. Děj je prostý,   stále mladý muž Stáńa Jarský proplouvá   obdobím 29ti let, aby zakotvoval postupně v   náruči tří žen - babičky, dcery a   vnučky...potud zas tak nic originálního, ale   kdo by nepodlehl kouzlu a šarmantnosti Jana   Pivce? A ty krásné noblesní herečky? Zita   Kabátová, Jana Romanová a Jarmila Smejkalová -   to samo o sobě je nádhera sama a člověk se jen   kvůli těmto hereckým legendám do filmu   zamiluje naprosto dokonale..."Za úsměv   jediný, má krásná paní..."- i ta   písnička se vám zadře pod kůži a již   nevyleze, á propos - nevíte někdo další osudy   krásné Jany Romanové, která hrála Jiřinku -   prostřední z lásek a svého času také   skutečnou manželku Jana Pivce. Emigrovala v roce   1948 a není žádných dalších osudů, díky za   všechny ohlasy.

Tento film znám již od svého dětství, kdy   babička tento film mi poprvé pouštěla... Jako   malá jsem čekala vždy na chvíli, kdy Stáňa   Jánský (Jan Pivec) zazpívá první   slova:
"Madono má...". Tato skladba je   určena zralé ženě, která v něm vyvolala   velký cit... Muži nestárnou bych zařadila mezi   nejlepší české filmy vůbec. Skvělé herecké   provedení Jana Pivce a Zity Kabátové. Uplynulo   tolik let, co byl tento film natočen, ale i tak   neztrácí na své působivosti a musím přiznat,   že čím jsem starší, tím se mi líbí více.   Všem vřele doporučuji!

Muži nestárnou
Tato věta je zdá se v případě Stáni (p.Jan   Pivec) pravdivou. Vždyť svedl tři generace   žen, babičku, dceru a nakonec něžnou vnučku   (J.Smejkalová), která se mu jak se zdá stala   nakonec osudnou...