Eros

Nebezpečný vývoj událostí - 1
(r.   Michelangelo Antonioni)
Povídka zhola o ničem.   Scénář jako z nejjednoduššího porno filmu,   on potká ji, bez dlouhých cavyků dojde na sex a   naschle. K tomu spousta zbytečné nahoty, na   které nic erotického neshledávám, nahota =   erotika platilo možná v šedesátých letech,   kdy každé odhalené ňadro vzbuzovalo v   divácích mylný dojem erotiky. S přihlédnutím   na věk režiséra a jeho dřívější filmy,   možná natáčení alespoň posloužilo k   uspokojení choutek vilného staříka. Sice mně,   dnes již klasičtí, italští režiséři nikdy   příliš neoslovili, ale zakončit kariéru   něčím takovým, je přinejmenším k   politování.

Rovnováha – 3
(r. Steven   Soderbergh)
Nějaké freudovské psychoanalýzy,   byť podané částečně humornou formou, jsou   vrcholně nudné, tudíž nutně musí být nudné   i její ztvárnění. Za ocenění stojí akorát   zdařilá stylizace do padesátých let.

Ruka   – 8
(r. Wong Kar-Wai)
Ač se zde nahota   neobjevila ani v jedné scéně, působí tato   povídka zdaleka nejerotičtěji a zasloužila by   daleko více prostotu. Typický rukopis režiséra   úspěšného filmu Stvořeni pro lásku.   Vizuálně vytříbené, dokonale nasnímané a   vše doladěné skvělou hudbou.

Eros (jako   celek) - 4
První chybou je, hodnotit povídkový   film jako celek, bohužel jinak prozatím nelze.   Druhou chybou je, dát k sobě tak moc   kvalitativně rozdílné snímky. Slogan filmu   „Tři režiséři, jedna erotická vize“   docela sedí, protože Antonioni a Soderbergh   nemají o erotice ve filmu sebemenší ponětí.