Eliso, můj živote!

Nelehký, nejednoznačný film
Něco pro ty, kdož jsou   unaveni plochostí a   stupiditou většiny filmů.   Tady se prolíná snění,   předtuchy, vzpomínky a fikce   s realitou. Najdeme tu   vznešené city, hluboké   myšlenky, něhu i děs.   Líbí se mi názory   samotářského starého   pána, jenž se společně se   svou nejmilejší dcerou   směje potřebě lidí po   pevném řádu. Žije na   samotě - a setkání s   vnějším světem, jejž   přináší jeho rodina,   názorně demonstruje   uklízení, peskování dětí   a americká narozeninová   odrhovačka. Vynikající byl   opět výkon Chaplinové. Je   sice škaredá, ale její   herecký projev nepostrádá   éterické krásy. Nelíbila   se mi dosti nudná manželská   scéna v autě, která byla   možná nutná (jako rámec   příběhu, jako rám pro   obraz), ale přesto bych ji   vyškrtnul z jinak výborného   scénáře. Po této   "vztahové" sekvenci   následuje sporný a nejasný,   mírně erotický obraz   starého otce s dcerou, který   symbolicky, nikoli doslovně,   vyjadřuje pouze duševní   spřízněnost, a ne snad   přímo incest, jak by se mohl   jednodušší divák   domnívat. Je to podle mého   názoru jen obrácená manýra   rozšířeného (zlo)zvyku   vyjadřovat lásku sexem.   Vhodně byla zvolena hudba a   také ony tíživě lomozné   ruchy jakoby od nějakých   řemeslníků ve chvílích   největší tísně.

"Především měj   otevřeny oči duše.   Chceš-li vědět, kým se   stáváš, hleď jimi."   Citát Baltazara Graciana je   mottem filmu Carlose Saury.   Setkání otce a dcery,   prožívající manželskou   krizi. Otec píše v ústraní   meditativní román, spíše   sám pro sebe.Film se dotýká   řady témat: odcizení,   prožitků a představ,   uvědomění si vlastní osoby   atd. Fernando Rey získal   hlavní cenu za mužský   herecký výkon na MFF v   Cannes a to XXX. v roce 1977.