Eliso, můj živote!

Nelehký, nejednoznačný film
Něco pro ty, kdož jsou unaveni plochostí a   stupiditou většiny filmů. Tady se prolíná   snění, předtuchy, vzpomínky a fikce s   realitou. Najdeme tu vznešené city, hluboké   myšlenky, něhu i děs. Líbí se mi názory   samotářského starého pána, jenž se   společně se svou nejmilejší dcerou směje   potřebě lidí po pevném řádu. Žije na   samotě - a setkání s vnějším světem, jejž   přináší jeho rodina, názorně demonstruje   uklízení, peskování dětí a americká   narozeninová odrhovačka. Vynikající byl opět   výkon Chaplinové. Je sice škaredá, ale její   herecký projev nepostrádá éterické krásy.   Nelíbila se mi dosti nudná manželská scéna v   autě, která byla možná nutná (jako rámec   příběhu, jako rám pro obraz), ale přesto bych   ji vyškrtnul z jinak výborného scénáře. Po   této "vztahové" sekvenci následuje   sporný a nejasný, mírně erotický obraz   starého otce s dcerou, který symbolicky, nikoli   doslovně, vyjadřuje pouze duševní   spřízněnost, a ne snad přímo incest, jak by   se mohl jednodušší divák domnívat. Je to   podle mého názoru jen obrácená manýra   rozšířeného (zlo)zvyku vyjadřovat lásku   sexem. Vhodně byla zvolena hudba a také ony   tíživě lomozné ruchy jakoby od nějakých   řemeslníků ve chvílích největší tísně.

"Především měj otevřeny oči duše.   Chceš-li vědět, kým se stáváš, hleď   jimi." Citát Baltazara Graciana je mottem   filmu Carlose Saury. Setkání otce a dcery,   prožívající manželskou krizi. Otec píše v   ústraní meditativní román, spíše sám pro   sebe.Film se dotýká řady témat: odcizení,   prožitků a představ, uvědomění si vlastní   osoby atd. Fernando Rey získal hlavní cenu za   mužský herecký výkon na MFF v Cannes a to XXX.   v roce 1977.