Džusový román

Tenhle film se asi víc líbil   ženám a holkám. Já se ale   nedokážu s Feničovou   interpretací doby nějak   ztotožnit a to jsem svoje   mládí prožíval shruba ve   stejné době. Pro Alenu   Mihulovou to byla jistě   úžasná herecká   příležitost a nevedla si   vůbec zle ale ten příběh   byl pro moje oči trochu   kostrbatý a dost málo   autentický. Přišlo mi to   celé tak trochu přes závit.   Navíc je to téma, které   dnes už sotva koho osloví.   Já tenhle film vidím   přinejlepším jako průměr   ale možná je to tím, že   jsem sice dost měnil místa   ale vždycky jsem byl kluk z   velkého města (tedy aspoň   na naše komorní české   poměry).

Takový podivně drhnoucí   nepříběh. Nic moc se   neděje, Mihulová čumí jako   obvykle, jen občas ukáže   oproti Sestřičkám tělo,   ale je tak dokonale   asexuální, že je to   vlastně fuk. Fenič tu   ukazuje realitu   socialistického života.   Když holka v osmnácti   nečekala dítě, nebo už   nebyla vdaná, tak se na ní   koukalo jako na vadnou. To se   teď přece jen o dost   zlepšilo. Ovšem proč byla   tahle hloupoučká blbina   zakázaná...to ví jen bůh.

Dobře ukázáná doba, ta   šeď, stereotyp, jak to   chodilo ve fabrikách atd. Ale   dnes už snímek moc neosloví   a celkem i nudí.

Film ukazuje život mladých v   čase budování socialismu,   staří už si zvykli a rádi   si proto přihnou v hospodě,   ale mladí se mají naučit   totéž, U tohoto filmu je   zvláštní ta pomalá nuda,   přesně vystihuje pocity   mladé Aleny. Nevím, co na   filmu bylo k zakázání,   protože to chtělo ještě   tvrdší pohled. Více mě   zaujala na filmu ta   dokumentární stránka, že   jsem to prožíval i já.

Škoda, že to niekto   nenatočil o dve desaťročia   skôr. To som si povzdychol   pri sledovaní tohto filmu.   Asi by to bolo o niečo   poetickejšie a zábavnejšie.   Takto nám zostali postupy   československej novej vlny s   kopou nehercov, ale v hnusnej   atmosfére 80. rokov to   vyvoláva podstatne   surovejší a beznádejnejší   dojem. Odrhovačky od Olympiku   to už len zaklincujú.   Každopádne ako   zakonzervovaná atmosféra   doby, prístupu k životu a   medziľudským vzťahom to   nemá chybu. Ale druhýkrát   si to asi pozriem až keď   budem mať v pláne podrezať   si potom žily.

Přirozeně nepřirozené,   hlavně kapela na svatbě, tak   ta skutečně neměla chybu.   Jde o průměrný snímek   nijak nevybočující z   obvyklého rámce, neuvidíte   li jej o nic jste nepřišli.   Uvidíte li jej, váš čas   nebyl zbytečně utracen.   211020117438/7537

Film o životě takovém jaký   je, a ne o jakém sníme.   Osudy mladých lidí ani za   socialismu nebyli jednoduché,   a o tom vypráví tento   snímek, který svou tvrdou   kritikou tak pohněval   tehdejší funkcionáře, že   byli opět využity cenzurní   nůžky. A hodně, což   dokládá i krátká stopáž   filmu a kostrbaté   nedotažené vyprávění.   Škoda, mohl to být vcelku   zajímavý příběh o   vesnické dívce, která má   svoji představu o životě, a   jede ho realizovat do města.   Šeď a zákeřnost reality ji   však dá co proto a vygraduje   až ke kruté ráně osudu.   Nejhorší film to ale na   druhou stránku také není.   To, že se hlavní postava   neustále naivně tváří má   jistou logiku. Život ve   městě je přeci jen jiný   než na vesnici a zorientovat   se ve všem těch   vymoženostech dá někdy dost   zabrat. Vyprávění   příběhu jde svým tempem a   nevybočuje ze svého   schématu. Určitě má co   říct i v dnešní době a   tak je určitě škoda, že je   televizemi opomíjen.

Bezútěšná realita, kdy   vesnická mládež neměla moc   veselé vyhlídky, ale kdo   tenkrát měl? Realizaci   našel někdo v rodině,   někdo v zahradničení,   chalupaření, ale hlavně   bylo nutno se chovat dobře,   protože co by tomu řekli   sousedi, kteří většinou   měli svoje kostlivce nejen ve   skříních. Podle toho, jak   se režisér Fenič   vyjádřil, že do filmu bylo   mocně zasaženo   střihačskými nůžkami,   věřím, že byl ve svém   debutu ještě   kritičtější. Civilní   výkon Aleny Mihulové, která   nemusela svoji naivitu ani   hrát, všechno ostatní   neherci, výborný dialog   dvojice na zahradě - Tak   řekni, že jsem ti odpornej.   Nejsi. Jo, ale jsem. Tak jsi.   Přesně ze života.

jmena hercu
no nevim jestli se to sem   hodi, nahodou jsem   vygooglovala Dzusovy roman.   Film duverne znam, podilele   jsem se na jeho tvorbe   (postava Jitky) a tak rozhodne   doporucuji/ stoji za to uz jen   jako pripomenuti dosti hruzne   nedavne minulosti.

Nejsem herecka, tak by mi   to asi nemelo vadit, ale   stejne, prosim autory dane   polozky aby opravili me   zkomolene jmeno (Laura   Kurovska je spravna verze). A   pokud mozne, doplnte i me   jmeno pod obrazky kde jsou   otazniky, ano jsem to ja ( v   pripade zajmu dodam   biograficka data).

Internet je legrace, na me   jmeno v na webu mne upozornila   kolegyne. V soucasne dobe ziji   v Oxfordu UK a tak obcas   trpim nostalgii a vse co se   tyka domova je mi jaksi drahe,   vcetne Dzusoveho romanu.

Laura