Dotek motýla [TV film]

 
Mladý šlechtic se   prochází s flintou po lese   potká starého sluhu   Ladislava. Pak u zámečku   zaslechne z osvětleného okna   zpěv a uvidí dívku.   -------07/ 
Zřejmě   ji zná, protože říká   nahlas, že to není   možné.  
V místní   hospodě se pak vyptává na   to, kdo na zámeček přijel.   Prý milostpaní se hraběnka   se svou sestrou.  
Šlechtic se vyptává i   jinde. Nedozví se skoro nic a   pak ji potká v lese, když   jede na koni.  
Ladislav umírá a   šlechtic potkává dívku   znova na nějakém plese...   -----41/ 
 
  
Slibný   začátek s hezkou hudbou u   úvodními titulky a pak to   začne. Hned první minuty,   krátký flahbac, pár   sekund, nesnáším to, pak   pár slov a zpěv. Hudba sice   perfektní, ale příběh je   taková chujárna, že to až   mlátilo dveřmi. Tudíž za   hudbu dávám deset a za   obraz, tedy i kameru dalších   deset. Jinak je to celé tak   na usnutí.  
Správně bych neměl dát   vůbec nic pro rychlo posun,   ale to by si kameraman a autor   hudby nezasloužili. No, z   něčeho bič neupleteš a   jestli je předloha   stejně švihlá jako bylo   toto, tak ehm, ehm.  
 

Film o šalbě lásky
Mladý muž se vroucně   zamiluje do krásné ženy,   kterou jen na chvilku   spatří...
Film má   tajemnou, záhadnou i   romantickou atmosféru - Kdo   je ta žena ? Kdo je ten   podivný starý sluha ? Nemá   snad ta žena nějaký lektvar   na nesmrtelnost a věčné   mládí ? A co když ...
Hudba k filmu je   nádherná - evokuje   vzpomínky na něco krásného   co jsme prožili, na místa   kde jsme byli,na něco co lze   těžko uchopit a ponechat si   při sobě při našich   životních cestách.

Filmová poezie pod taktovkou   Juraje Herze. Zajímavá   práce kamery s   převažujícími barvami   podzimu. Film je zdánlivě   bez děje. Příběh je   spíše lyrický. Podmanivá   hudba, lehce depresivní   prostředí zámku, Jana   Brejchová jsou dalšími   atributy příběhu. Film je   vhodný pro ty, kteří mají   rádi tvorbu Juraje Herze.