Dosť dobrí chlapi

I snímky o řidičích náklaďáků, buď na   stavbě nebo v kamenolomu, patřili mezi tzv.   výrobní filmy, mající v sobě nějakou   moralizační výpověď. To patřilo například   pro televizní snímek ´Noční jízda´ (1972)   nebo ´Kdo hledá zlaté dno´ (1974). Ještě   před těmito snímky vznikl tento slovenský,   který se sice dobovou ideologii okatě snaží   obejít, ale svou silnou moralizační výpověď   nezapře. Příběh tedy odehrávající se někdy   v 70 letech a ukazuje, jak silný může být   pracovní kolektiv. Dnes jednoduše řečeno, jak   si v partě dokáží vzájemně porozumět a   pomoct si v životní nouzi. Taková námět, byť   se zcela jinou problematikou, tvůrci použili už   dříve, třeba ve snímku ´Na pochode sa vždy   nespieva´ (1960), kde si Vlado Müller zahrál   také, byť ne hlavní postavu. Různé charaktery   jsou tak předností, z nichž nejvíce vyčnívá   Jan Tříska, samozřejmě do slovenštiny   nadabovaný, v roli sígra a namyšlence v otázce   pracovních úspěchů. Jeho prostřednictvím je   tu krásný odkaz na francouzský snímek ´100   000 dolarů na slunci´ (1964), neboť je v jedné   scéně přirovnáván k Jeanu-Paulovi Belmondovi,   kterého Tříska před svou emigrací na Západ   daboval a který ve zmiňovaném filmu hrál   taktéž řidiče náklaďáku a vcelku   charakterově podobnou roli. Kolektiv je tedy   kolektiv a tímto se vyobrazuje silný příběh o   vyrovnání se s minulostí vlastními silami,   právě s jistým moralizačním aspektem, neboť   nechtěná pomoc jednoho z party, mající k tomu   své důvody, překročí hranici zákona, čímž   je do toho zapleten i zbytek party, aniž by o to   věděli. A jak se kdo k situaci postaví? Vlado   Muller pojal svou postavu adekvátně a naprosto   pevně už ve svých základech. Právě jeho   postava se snaží vyrovnat se svým problémem   sám, zodpovědně a bez pomoci. O tom ten   příběh je. Ona výrobní sféra s náklaďáky   jakožto prostředí, ve kterém se to celé   odehrává, je po filmové stránce úžasná. Co   záběr na T 138, to perla a ve svém smyslu i   reklama na dovednosti takového stroje.   Fanouškům Tatry musí při scéně přejezdu   přes vodu plně naloženého srdce zaplesat.   ˇDosť dobrý chlapi´ je dost dobrý film nejen   svým námětem, ale i zpracováním. Na počátek   politicky normalizačních 70. let docela   tvůrčí zázrak. Škoda pozapomenutí snímku.   Dnes už něco podobného nikdo nenatočí.

Nákladné auto Tatra 148 a Vlado Müller. Dve   ikony môjho detstva v jednom filme, to skrátka   nemôže byť zlé. Chlapáci na nákladiakoch   majú drsnejšie spôsoby, ale vnútri mužných   hrudí bijú poctivé srdcia, ktoré neprijmú   neprávom pridelené pocty a vždy sa rozhodnú   správne. Teda až na občasné súloženie v   pracovnej dobe, ale vtedy sa to tak nebralo. Je to   taká normalizačná idealistická rozprávka, ale   dobre nakrútená, dobre zahratá elitnými   hercami, svižná bez hluchých miest. Akurát   predstava, že frajer Tříska jazdí po   prašných cestách do kameňolomu v stále   žiarivo bielej fešáckej bunde a v rachotiacom   nákladiaku niečo počuje zo svojho   tranzistoráku je mierne úsmevná.

Taková agitka ze 70 let, kterých bylo více.   Prémie otevřely oči chlapům, zdali byli   placeni za něco, co neudělali.