Dogman

Lidské a mrazivé zároveň.   Chytlavé od prvního do   posledního záběru. Jak   osobitým námětem, tak   zpracováním, adekvátním   smutnosti příběhu a   šedivosti prostředí, ve   kterém se odehrává.   Člověku se nechce věřit,   že něco takové je   soúčástí EU. Je   záslužné, že se osobitý   talent Garroneho formátu   soustředí právě na tuto   tvář Itálie. Od závěru   jsem čekal malinko víc, ale   i takhle dobrý. Pomohl   pochopit zvláštní   rozhodnutí hlavní postavy.   Výkon Marcella Fonteho hodný   ocenění. [Cannes]

Dogman si plyne v příjemně   pomalém tempu, které   zároveň dokládá, že v   téhle čtvrti jinak prostě   takříkajíc „chcípnul   pes“. Místní vskutku   nemají mnoho příležitostí   k vyžití. Kromě   fotbalového hřiště nebo   night clubu. Matteo Garrone   patří k těm evropským   tvůrcům, jejichž tvorbu se   rozhodně vyplatí sledovat.   Jenom ta práce se zvukem by   se dala vylepšit. Vcelku   snadno dokáže probudit   zájem o postavy a ty dlouhé   nepřerušované záběry   vlastně pomáhají lépe   odkrýt jejich psychologii.   Dogman se v žádném   případě nebude zamlouvat   každému. Ale zaslouží si   šanci.

O lidech, kteří teprve včera slezli ze stromu
V hlavních rolích primitiv,   pablb, dement, idiot, kretén,   debil, násilník, narkoman,   jakž takž inteligentních   tam bylo snad jen pár psů.   Kolik lidí na planetě dnes   žije na mentální úrovni   odpovídající pravěku? Nebo   by snad byli alespoň   průměrně inteligentní,   kdyby neměli hlavu   vybrakovanou užíváním   drog? Vypadá takhle život na   periferii většiny velkých   měst? Žijí na úrovni této   prvobytně pospolité   společnosti miliony či   miliardy lidí?
Marcello, hlavní postava,   je naivní, nesmělý, malý   postavou i odvahou, je   důvěřivý a umí to se psy.   Má psí salon (salonek), má   rád zvířata, žije dost   jednoduchým životem,   kamarádů moc nemá, jediným   blízkým přítelem je hajzl   a násilník Simoncino. A pak   má taky ze zjevně   rozpadlého manželství cca   jedenáctiletou dcerku, kterou   bezmezně miluje. Aby si   přilepšil, občas dýluje   drogy, občas si i sám   šlehne. Nebýt podivného   přátelství se Simoncinem a   drog, mohl se jeho život   vyvíjet celkem příjemně.   Kombinace jednoduchého   citlivého naivky a   primitivního násilníka   není zrovna optimální.   Marcello ctí zásady   přátelství a kvůli   Simoncinům trestným činům   skončí ve vězení...

Sonda do   zvláštního života chudých   obyvatel městské periferie   přináší ne zrovna   pozitivní zážitky.   Obzvlášť velmi podivný   přátelský vztah dogmana   Marcella a násilníka   Simoncina budí v divákovi   více než smíšené pocity.   Možná zajímavý pohled do   života v sociální oblasti,   kterou příliš neznáme, ale   jinak působivý a   nepříjemný film o lidském   bahně, primitivismu a   lidském zoufalství.