Dívenka

Karel Kachyňa v severském podání
Film Dívenka téměř   neznámého švédského   režiséra Frederika Edfeldta   je pohlazením po duši pro   všechny milovníky umění ve   stylu geniálního Karla   Kachyni. Děj není nijak   akční - spíš lze hovořit   o poetice i propracovanosti   každé scény, každého   záběru, na pozadí skvělý   hudební doprovod. Tomu všemu   vévodí úžasný herecký   výkon hlavní bezejmenné   hrdinky (v podání zrzavé   představitelky jménem Bianca   Engström) - téměř   desetileté dívky, která   díky nadálým i nenadálým   okolnostem prožívá   prázdniny bez dozoru   dospělých.

Rodinný film Dívenka mi   trochu připomenul náš film   Čekání na déšť. Je   léto, jsou prázdniny.   Hlavní hrdinkou příběhu je   nezletilé děvče, které je   postaveno do situace, kdy   rodiče odjíždějí na pár   měsíců do Afriky i se   starším bratrem a jí   nechají u své příbuzné.   Ta se spíše stará o sebe a   různá povyražení. Děvče   se nudí a hledá různé   metody, jak strávit letní   čas. Na svých devět let   musí dočasně dospět a   postarat se o mnoho   záležitostí.
Film je   zajímavý prostředím, ve   kterém se odehrává –   švédský venkov.

Na to, že film trval hodinu a   půl prakticky nic   závratného nenabízí. V   paměti mi utkvěla scéna, v   níž dvě protivné holky   svlékly kamaráda hlavní   hrdinky a záběr na ohyzdnou   babu v klimakteriu,   producirůjící se div ne ze   všech světových stran, jak   ji bůh stvořil. Smysl scény   s chlapem v balónu jsem   nepochopil, zřejmě nemám   dostatečně sofistikované   myšlení. Když se   propříště budu chtít   podívat na film, v němž se   opuštěné děti snaží o   sebe postarat, raději sáhnu   po dánském Sami doma. Tam se   rovněž řeší sociální a   existenciální problémy a   alespoň to má svižnější   děj a místy i trochu humoru.   20%